7 C 89/2023-66 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 55 983,50 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne 28. 7. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byly žalované bezhotovostně přenechány finanční prostředky ve výši 27 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 28 528 Kč zahrnujícím úrok s úrokovou sazbou 29 %, poplatek za zpracování a doručení a flexibilní splácení a administrativní činnost a komfortní splácení, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 085 Kč. Žalovaná neplnila řádně své povinnosti a zbývá jí uhradit dluh na jistině 20 147,76 Kč s příslušenstvím. Žalovaná ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradila. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 12. 9. 2023 uvedla, že výši nároku neuznává, a to zejména z důvodu nesplnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnosti povinného (dlužníka) splácet. Věřitel měl povinnost před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (potenciálního dlužníka) splácet úvěr, věřitel měl povinnost poskytnout úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěryschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává úvěr, neplatná. Odkázala na nález Ústavního soudu [ústavní nález] ze dne [datum]. Dále uvedla, že obecné soudy mají poskytovatele úvěru spotřebitelům vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít problém svůj úvěr splatit. Podle zákona o spotřebitelském úvěru platí, že není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel uvedenou povinnost nesplnil, je tak nedostatečné pouhé konstatování, že úvěryschopnost byla řádně prověřena, a to prostřednictvím odborných pracovníků. Dále se nabízí otázka, jakým způsobem byly vyhodnoceny, a zejména prověřeny příjmové a výdajové stránky, když žalované ze společnosti nikdo nevolal, dokládala příjmy a potvrzovala svou totožnost formou zaslání dokumentů na e-mail, listinné důkazy o řádném a dostatečném neposouzení úvěryschopnosti nevlastní. Dalším důvodem, který způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy, je dle žalované příliš vysoké RPSN, a to ve výši vysoce přesahující čtyřnásobek průměrné RPSN stanovené pro toto období ČNB, dále žalovaná poukázala na to, že u zdejšího soudu je proti žalované vedena žaloba pod sp. zn. [spisová značka], a navrhla spojení těchto dvou řízení. Závěrem navrhla, aby zbývající dluh na jistině byl žalované uložen zaplatit ve splátkách po 500 Kč měsíčně. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně přenechal dne 28. 7. 2019 žalované částku 27 000 Kč, a to v hotovosti při uzavření smlouvy, žalovaná se zavázala vrátit celkem 55 528 Kč, přičemž poplatek za zápůjčku ve výši 26 206 Kč je tvořen úrokem ve výši 6 617 Kč, částkou za zpracování doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 12 164 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 7 425 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 3 085 Kč měsíčně. Poslední splátka pak měla být ve výši 3 083 Kč. 4. Z tvrzení žalobkyně, přehledu plateb a nesporného tvrzení žalované vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem 12 390 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem dne 28. 1. 2022 a příslušné přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni ke dni 1. 2. 2022, o čemž byla žalovaná vyrozuměna s upozorněním, že její dluh ze smlouvy o zápůjčce ke dni postoupení činil 57 354,98 Kč včetně příslušenství (oznámení ze dne 1. 2. 2022). Oznámení bylo žalované odesláno dne 11. 2. 2022 (podací lístek). 6. Z výzvy k plnění ze dne 10. 2. 2022 s podacím lístkem ze dne 10. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy. 7. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovanou naposledy k okamžitému splacení všech dlužných částek k plnění (podací lístek ze dne 10. 2. 2022). 8. Ze zákaznické karty ze dne 28. 7. 2019 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalované, že pracuje jako poštovní doručovatelka, typ bydlení je spolubydlící, má dvě vyživovací povinnosti, pracuje na plný pracovní úvazek s příjmem 23 564 Kč, dalším příjmem domácnosti je 19 600 Kč. Splácí půjčky 500 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje jsou 10 900 Kč. Jako ověřené dokumenty jsou uvedeny pracovní smlouva a dvě výplatní pásky za červen a červenec 2019. 9. Ze seznamu exekucí vyplynulo, že proti žalované byla vedena v roce 2020 dvě exekuční řízení, obě jsou již pravomocně ukončena. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 4. 2023 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána před podáním žaloby, přičemž uvedená výzva byla žalované odeslána 2. 5. 2023. 11. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované dne 28. 7. 2019 částku 27 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit přenechané peníze spolu se souhrnným poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách, což však neučinila, když vrátila namísto sjednaných 55 528 Kč pouze 12 390 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 12. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, tedy k 20. 2. 2020, a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení a důkazy ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru číslo 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalované. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlí