9 C 54/2023-138 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 18. 1. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 268 778,92 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru vedenou na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], přičemž na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 260 000 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně rozhodla dne 2. 1. 2021 o zesplatnění úvěru. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), projednal věc při jednání dne 18. 5. 2023, 15. 6. 2023 a 30. 6. 2023 v nepřítomnosti žalovaného a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o úvěru datované a uzavřené v elektronické formě dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně vedla žalovanému úvěrový účet č. [bankovní účet], přičemž na tento účet žalovanému poskytla 260 000 Kč. Dle smlouvy se žalovaný zavázal uhradit poskytnuté prostředky v měsíčních splátkách po 4 000 Kč spolu s úrokem ve výši 11,90 % ročně, celkem se tedy zavázal vrátit 380 000 Kč. 5. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] a z účtu žalovaného č. [bankovní účet] soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr dne 18. 6. 2023 v částce 205 324 Kč a dále téhož dne v částce 54 676 Kč. 6. Z historie úvěru ze dne 26. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh uhradil právní předchůdkyni žalobkyně 8 877,47 Kč. 7. Dle dopisu ze dne 2. 1. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr z důvodu prodlení žalovaného se splácením. Dle podacího archu odeslala tento dopis žalovanému dne 5. 1. 2021. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 2. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky žalobkyni, přičemž tyto jsou specifikovány v seznamu pohledávek. Z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. 9. Dle dopisu ze dne 9. 3. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. Dle náhledu z aplikace„ Pošta online“ odeslala tento dopis žalovanému dne 10. 3. 2021. 10. Dle předžalobní výzvy ze dne 22. 2. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení 330 458,08 Kč, a to ve lhůtě do 4. 3. 2022. Dle náhledu z aplikace„ Pošta online“ odeslala tento dopis žalovanému dne 23. 2. 2022. 11. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] soud zjistil, že žalovaný pravidelně sázel u různých sázkových společností (např. [anonymizována tři slova], [příjmení]). 12. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do registrů a dále z pohybu na běžném účtu žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě vyhodnocení pohybů na účtu vyhodnotila průměrný měsíční příjem žalovaného na částku 23 141 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuvedl své měsíční výdaje, stanovila právní předchůdkyně žalobkyně tyto na základě statistických dat o aktuálních životních nákladech částkou 10 700 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nikterak neposuzovala skutečné výdaje žalovaného (např. nájemní smlouvou). Z výpisu z běžného účtu je navíc zřejmé, že žalovaný pravidelně sázel, a to u vícero sázkových společností. Takový způsob posouzení úvěruschopnosti však není řádným, jelikož věřitel před poskytnutím úvěru musí zjišťovat, jaké jsou skutečné příjmy, ale i výdaje žadatele o úvěr. 13. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, dokazování přitom bylo provedeno v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí věci. 14. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel. 15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 22. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému 260 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně sice prověřila příjmy žalovaného, nicméně žádným způsobem nezjišťovala, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného, ani nijak nezohlednila jeho časté výdaje na sázení. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. 23. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátil však jen 8 877,48 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 251 122,52 Kč, a to včetně úroku z prodlení ve výši 8,2