13 C 183/2023-28 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení 68 072,09 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] [anonymizováno], jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Na základě úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem 60 000 Kč a dále jí byla poskytnuta platební karta. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž výše splátky činila 5% z aktuálně dlužné částky, minimálně však 500 Kč. Žalovaná si zároveň sjednala pojištění schopnosti splácet úvěr, přičemž se zavázala hradit měsíční pojistné ve výši 7,99 % z výše měsíční splátky úvěru. Celkem žalovaná vyčerpala částku 80 336 Kč. Uhradila 39 000 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dne [datum] od smlouvy odstoupila. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 58 383,35 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 383,35 Kč ode dne [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 9 999,35 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 264,99 Kč a úroku 15 % ročně z částky 58 383,35 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Dále požadovala zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a částku 9 688,74 Kč (smluvní pokuta) s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 688,74 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Úvěruschopnost žalované posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně na základě informací sdělených žalovanou a z úvěrových registrů, mj. z registru [příjmení]. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. 3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které jí poskytla úvěr s úvěrovým rámcem 60 000 Kč a platební kartu (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum]). Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuální dlužné částky, přičemž minimální výše měsíční splátky činila 500 Kč (zjištěno z téže smlouvy). Žalovaná si zároveň sjednala pojištění schopnosti splácet úvěr, přičemž se zavázala hradit měsíční pojistné ve výši 7,99 % z výše měsíční částky (zjištěno z úvěrové smlouvy). Dle informací sdělených žalovanou před poskytnutí úvěru činil její měsíční příjem 18 000 Kč a měsíční výdaje 3 500 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Žalovaná celkem vyčerpala částku ve výši 80 336 Kč. Uhradila však jen 39 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne [datum] od smlouvy odstoupila a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Dle dopisu právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Dle dopisu ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky. Dle podacího archu odeslala tento dopis žalované dne [datum]. Dle dopisu ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. Dle podacího lístku odeslal tento dopis žalované dne [datum]. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila. 5. Žalobkyně jen obecně tvrdila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Údaje o příjmech a výdajích sdělených žalovanou však nebyly doloženy příslušnými listinami (např. výplatní páskou, nájemní smlouvou, apod.). Z žádosti vyplývá, že žalovaná v době poskytnutí peněžních prostředků měla příjem 18 000 Kč měsíčně a výdaje měla ve výši 3 500 Kč měsíčně. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem. 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované 80 336 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smluv (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, spoléhala se jen na jí sdělené údaje a na údaje z veřejně dostupných registrů. Zejména měsíční výdaje sdělené žalovanou jsou zcela nereálné. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. 14. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátila však jen 39 000 Kč. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobk