13 C 194/2024-28 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobou, podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 447, 03 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost Ferratum Bank p. l. c. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 4. 6. 2020 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen „předmětná smlouva“), na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému prostřednictvím uživatelského účtu na svých webových stránkách neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami až do výše úvěrového limitu. Žalovaný čerpal úvěr do až do výše 21 447,03 Kč. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se nevyjádřil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání.3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 4. 6. 2020 uzavřena předmětná smlouva prostřednictvím uživatelského účtu na svých webových stránkách, na základě které mohl žalovaný čerpat peníze do výše úvěrového limitu (zjištěno z předmětné smlouvy). Žalovaný vyčerpal částku ve výši 21 447,03 Kč, kterou měl splatit do 4. 7. 2021 a částka byla odeslaná na účet žalovaného (zjištěno z výpisu). Žalovaný ani přes upomínku nezaplatil. Dne 27. 1. 2020 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto postupitele, na žalobkyni, jakožto postupníka, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávky). Předžalobní výzva byla žalovanému zaslaná (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2021 a z podacího lístku).4. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy na základě úvěrové smlouvy uzavřené prostředky komunikace na dálku a v souladu s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku poskytla žalovanému úvěr a žalovaný se ho zavázala splácet, avšak se s úhradou dostal do prodlení.5. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení z občanského zákoníku a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění v době uzavření úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) a z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o výši úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.6. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně prokázala svou aktivní věcnou legitimaci smlouvami o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku a dále prokázala, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení s ust. § 1810 občanského zákoníku a zákonem o spotřebitelském úvěru s využitím prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 1820 občanského zákoníku. Smlouvu o revolvingovém úvěru je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, v rámci které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok za poskytnutí úvěru.7. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatila. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně nároku na úroky z prodlení, když se žalovaný se s úhradou dluhu dostala do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění určil soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu. Náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 858 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby) včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a dále náhrada 21 % DPH z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 2 310 Kč. Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení vyhlášky, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech. Lhůta k plnění byla dle § 160 o. s. ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám právní zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.9. Nadto soud uvádí, že soud sice žalobě vyhověl, ale pohledávka je nevymahatelná, neboť žalovaný byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2024, č. j. KSPH 83 INS 21481/2021-B-48, pravomocně osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Jedná se tedy o tzv. naturální obligaci.