18 C 21/2024-39 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že , datum, došlo mezi účastníky k uzavření úvěrové smlouvy k bezúčelovému spotřebitelskému úvěru, kdy žalobkyně poskytla žalované , částka, . Žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, . Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny , částka, , poplatků za bezpečnou splátku , částka, , poplatků za SMS servis , částka, , úroku , částka, , náhrady účelně vynaložených nákladů , částka, , smluvní pokuty , částka, . Dle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná celkem , částka, . Při uzavírání smlouvy žalobkyně hodnotila schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, dále skrz registr SOLUS zjišťuje, zda žalovaná má již nějaké závazky a tyto hradí, dále provedla lustrace v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně rovněž provedla credit scoring, kdy posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalované, věk rodinný stav a jiné., právnická osoba, samotnému uzavření smlouvy došlo dle tvrzení žalobkyně na dálku prostřednictvím internetových stánek žalobkyně, www.kamali.cz v chráněném internetovém prostředí, kdy zájemce o úvěr vyplní požadované údaje. Po automatickém schvalovacím procesu se žadateli objeví text smlouvy a podpisový SMS kód, který je zaslán na zadané telefonní číslo. Zadáním tohoto kódu dojde k uzavření smlouvy. Totožnost žadatele je ověřována skrz kopii dokladů totožnosti, případně skrze totožnost bankID. Rovněž je ověřeno vlastnictví k účtu žadatele, kdy klient musí odeslat , částka, na bankovní účet žalobkyně, případně zaslat výpis z účtu, z nějž je vlastnictví patrné. Žalovaná v tomto případě zaslala žalobkyni kopii výpisu z účtu, případně printscreen z internetového bankovnictví.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), jednal v její nepřítomnosti.4. Z úvěrové smlouvy a výpisu o proplacení smlouvy soud zjistil, že účastníci dne , datum, uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl bezúčelový úvěr na částku , částka, , které žalobkyně téhož dne zaslala na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, v , Anonymizováno, splátkách s tím, že si strany dále sjednaly a žalovaná tak byla povinna zaplatit , částka, za využití odkladu splátek, , částka, jednorázově za službu Expres výplata, , částka, měsíčně za službu bezpečná splátka a , částka, měsíčně za službu SMS servis. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila bez doplňkových služeb , částka, .5. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná na tento závazek uhradila žalobkyni celkem , částka, .6. Z dopisu z , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky , částka, a upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru.7. Z dopisu z , datum, včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno zesplatnění úvěru a opět byla vyzvána k úhradě ve lhůtě 14 dnů.8. Z předžalobní výzvy z , datum, včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla konečně vyzvána k úhradě dluhu , částka, před podáním žaloby.9. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně je právnickou osobou s předmětem podnikání, vedle jiného, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.10. Z listiny Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik, bylo zjištěno, že žalobkyně potvrdila provedení ověření bonity žalované s tím, že tato má 2 děti, co do finančních údajů je zaměstnaná s příjmem , částka, , příjem ostatních členů domácnosti je , částka, , ostatní splátky závazků dosahují , částka, .11. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil ničeho relevantního pro danou věc.12. Soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť jde o vztah podnikatele a žalované v postavení spotřebitelky.13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.16. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.19. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.21. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně splnila podmínku dle shora citovaných ustanovení, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. K tomu však žalobkyně nepředložila pouze jediný důkaz, a to „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“. Tato listina je však podepsána žalobkyní a nikoli žalovanou, nelze z ní tedy pro účely ověření úvěruschopnosti vycházet. Jelikož žalobkyně uvedla řadu tvrzení, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované zkoumána, avšak k těmto nepředložila důkazy, vyzval jí soud k jejich doplnění dle § 118a odst. 3 o.s.ř. V tomto směru však žalobkyně žádné důkazy nenavrhla.22. Za dané situace nezbylo soudu než dospět k závěru, že žalobkyně schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr řádně neposoudila. Žalobkyně tak nesplnila povinnost, kterou na ni kladou právní předpisy na ochranu spotřebitele a nepostupovala s náležitou odbornou péčí. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti je také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (viz usnesení pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 1/10).23. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků , částka, , posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatným právním jednáním od počátku, žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinna toto plnění vrátit. Žalovaná uhradila žalobkyni , částka, , je tedy povinna vrátit ještě , částka, (, částka, – , částka, ).24. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Soud vyšel z toho, že žalované byla výzva k úhradě prokazatelně odeslána dopisem ze dne , datum, , kdy byla vyzvána k úhradě ve lhůtě 14 dnů, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděla. Dle podacího lístku byla výzva odeslána , datum, , lze ji proto ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem , datum, . Žalobkyně poskytla žalované lhůtu k plnění 14 dnů od sepsání výzvy, následujícího dne, tj. , datum, se žalovaná dostala do prodlení. Od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhala úroku z prodlení až od , datum, , soud jí proto přiznal úrok od tohoto data. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.25. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1