18 C 33/2024-28 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 2. 2023, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr 10 000 Kč, který byl splatný 13. 3. 2023. Žalovaná neuhradila ničeho. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 2 900Kč, poplatku za službu Klidné spaní 110 Kč, poplatek za službu Informační SMS servis 29 Kč. Dále se žalobkyně domáhala smluvní pokuty 1 172,70 Kč vypočtené sazbou 0,1% denně z dlužné jistiny za prvních 90 dnů, tj. od 14. 3. 2023 do 6. 12. 2023.2. Žalobkyně dále tvrdila ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, že byl zjištěn celkový počet členů domácnosti společně hospodařících s žalovanou, měsíční výdaje, příjmy a další. Tyto informace žalovaná žalobkyni sama sdělila. Dále žalobkyně zjistila, že se žalovaná nenachází v žádném z registrů: centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík, interní rejstřík historie klienta, registr NRKI, BRKI.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání soudu omluvila. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), jednal v jeho nepřítomnosti.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z 11. 2. 2023 včetně Sazebníku, Informací o spotřebitelském úvěru a Všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že strany uzavřely dohodu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku do výše 10 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatky za volitelné služby, a to služba Klidné spaní za 110 Kč měsíčně, služba informační SMS servis za 29 Kč měsíčně. Strany si sjednaly i poplatek za sjednání úvěru 2 900 Kč. Splatnost byla sjednána na 13. 3. 2023.5. Z listiny Přehled bankovních transakcí bylo zjištěno, že na účet , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byla dne 11. 2. 2023 zaslána částka 10 000 Kč.6. Z listiny BankID výpis a Autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že bankovní účet , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byl k 11. 2. 2023 veden na jméno žalované.7. Z listiny Identifikované příjmy soud nezjistil ničeho podstatného pro danou věc, neboť jde nepodepsanou o listinu vystavenou žalobkyní.8. Z metodiky posouzení úvěruschopnosti nezjistil soud ničeho podstatného pro danou věc, neboť obsahuje toliko tvrzení o způsobu posuzování úvěruschopnosti, ničeho však v tomto směru neprokazuje. Rovněž z listiny výpis o posouzení úvěruschopnosti soud nezjistil ničeho podstatného, neboť sice obsahuje údaje ohledně žalované, jde však o nepodepsanou listinu vystavenou toliko žalobkyní, nelze tedy z ní cokoli dovozovat co do pravdivosti údajů ve vztahu k žalované.9. Soud neprovedl k důkazu listinu Souhlas se zpracováním osobních údajů, neboť tato pro danou věc neobsahuje ničeho relevantního.10. Soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. 29. 8. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť jde o vztah podnikatele a žalovaného v postavení spotřebitele.11. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.14. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.17. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.18. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně splnila podmínku dle shora citovaných ustanovení, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v tomto směru tvrdila, jakým způsobem úvěruschopnost žalované zkoumala, nepředložila však žádné relevantní důkazy, kterými by svá tvrzení prokázala. Jelikož se z účasti u jednání omluvila, nemohl ji soud poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Pokud jde o důkazy, které v tomto směru žalobkyně předložila, a to výpis o posouzení úvěruschopnosti, tato byla zjevně vystavena žalobkyní a nikoli vyplněna žalovanou, nelze tedy mít skutečnosti v ní uvedené za prokázané. Vzhledem k uvedenému dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že žalobkyně své povinnosti řádně a pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr nedostála. Odkázat lze i na soudní judikaturu, podle níž „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti je také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (viz usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10).20. Z provedeného dokazování soud učinil skutkový závěr takový, že účastníci dne 11. 2. 2023 uzavřeli dohodu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky 10000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 13. 3. 2023. Žalovaná však neuhradila ničeho.21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků 10 000 Kč, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatným právním jednáním od počátku, žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinna toto plnění vrátit. Žalovaná získala 10 000 Kč, nevrátila však nic a je tak povinna toto plnění žalobkyni vrátit.22. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Soud vyšel z toho, že žalované byla výzva k úhradě prokazatelně odeslána 24. 3. 2024, kdy byla vyzvána k úhradě ve lhůtě 3 dnů, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděla. Dle podacího lístku byla výzva odeslána 24. 3.2024, lze ji proto ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem 27. 3. 2024. Žalobkyně poskytla žalované lhůtu k plnění 3 dnů, následujícího dne, tj. 2. 4. 2024 se žalovaná dostala do prodlení. Od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.23. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná v rozsahu 24 % (žalobkyně měla úspěc