18 C 35/2024-30 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 23 260 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že se jedná o nesplacený úvěr poskytnutý žalované původní věřitelkou, společností , právnická osoba, , a to podle smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 10. 7. 2023. Na základě této smlouvy byl žalované původní věřitelkou poskytnuty peněžní prostředky 16 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit do 9. 8. 2023. Žalovaná neuhradila ničeho. Dne 13. 11. 2023 byla mezi původní věřitelkou a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, ve znění pozdějších dodatků, kdy na základě jednotlivé smlouvy o postoupení pohledávky se věřitelkou pohledávek za žalovanou ke dni 2. 2. 2024 stala žalobkyně. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena.2. Žalovaná se k žalobě a tam uplatněným nárokům žalobkyně nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), projednal věc v nepřítomnosti účastníků.4. Z výpisu z Obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je právnickou osobou s předmětem podnikání zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví, činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence.5. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 10. 7. 2023 soud zjistil, že mezi žalovanou jako úvěrovaným a společností , právnická osoba, jako úvěrující byla elektronicky uzavřena dohoda (dále také jen „smlouva o úvěru“), na základě které se společnost , právnická osoba, zavázala poskytnout žalované neúčelově peněžní prostředky 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto splatit nejpozději do 9. 8. 2023. Téhož dne totožné strany uzavřely dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru, jímž došlo ke změně původní smlouvy tak, že celková částka poskytnutá žalované činí 16 000 Kč, ostatní ustanovení zůstala zachována.6. Z výpisu z bankovního účtu společnosti , právnická osoba, soud zjistil, že dne 10. 7. 2023 byly ze strany společnosti , právnická osoba, převedeny prostředky 7 000 Kč na bankovní účet žalované.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, a žalobkyní ze dne 13. 11. 2024 soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní byla uzavřena rámcová smlouva, v rámci které byl upraven proces a podmínky, za kterých budou postupovány pohledávky společnosti , právnická osoba, na žalobkyni, vzniklých z titulu spotřebitelských úvěrových smluv. Mimo jiné soud zjistil, že smluvní strany této smlouvy ujednaly, že postupovaná pohledávka je vždy dle odst. 4. 1. písm. (b) dané smlouvy postupována celá, tedy včetně veškerého příslušenství a práv s ní spojených, včetně smluvní pokuty.8. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, a žalobkyní ze dne 19. 2. 2024 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, a žalobkyně shodně prohlásily, že uzavřely dílčí smlouvu o postoupení, na základě které nabyla žalobkyně ke dni 2. 2. 2024 vlastnické právo k pohledávce za žalovanou, která vznikla z titulu smlouvy o úvěru.9. Z Oznámení o postoupení pohledávky z 12. 2. 2024 včetně výpisu z poštovního podacího archu z 13. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalované bylo původní věřitelkou oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a byla vyzvána k úhradě pohledávky 18 916 Kč do 10 dnů.10. Z dopisu z 29. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně rovněž žalované písemně oznámila, že jí byla pohledávka za žalovanou postoupena, a vyzvala žalobkyni k úhradě pohledávky 19 086,49 Kč do 18. 3. 2024.11. Z upomínky z 18. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně opět vyzvána k úhradě 19 204,52 Kč do 7. 4. 2024.12. Z předžalobní výzvy z 20. 5. 2024 včetně výpisu z poštovního podacího archu z 22. 5. 2024 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně opět vyzval žalovanou k úhradě částky 18 916 Kč s příslušenstvím do 30. 5. 2024 a současně byla upozorněna na možnost vymáhání svého nároku soudní cestou.13. Soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. 10. 7. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť jde o vztah podnikatele a žalované v postavení spotřebitelky.14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.17. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.20. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.21. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.22. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).23. Podle § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.24. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že mezi úvěrujícím, společností , právnická osoba, a žalovanou jako úvěrovaným byla prostřednictvím elektronické komunikace na dálku dne 10. 7. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byly žalované dne téhož dne bezhotovostním způsobem poskytnuty peněžní prostředky 16 000 Kč.25. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti řádně posoudit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, věřitelka této povinnosti nedostála. Žalobkyně sice v rámci podané žaloby tvrdila, že původní věřitelka před poskytnutím úvěru ověřovala bonitu a možnost žalované úvěr splácet, a to když nahlížela do (i) insolvenčního rejstříku, (ii) bankovního registru klientských informací a (iii) nebankovního registru klientských informací. Toto své tvrzení však žalobkyně nikterak v daném řízení žádným z označených a provedených důkazů neprokázala. Jelikož se žalobkyně omluvila z účasti u jednání soudu, připravila se tak sama o možnost poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. v tom směru, aby doplnila chybějící tvrzení a důkazy ve prospěch prokázání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně proto neprokázala, že její právní předchůdce posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládají citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem ukládána poskytovateli (původnímu věřiteli), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Odborná i soudní praxe dospěla přitom k převážnému závěru, že důsledkem nedostatečného, posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (viz směrnice č. 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnice č. 2008/48/EHS o smlouvách o spotřebitelském úvěru, dále také rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019-75, usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, stanovisko Generální advokátky SD EU stanovisku ze dne 14. 11. 2019 ve věci C-616/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK, či také nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další).26. Lze tak uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že původn