18 C 46/2024-42 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 33 674 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že 5. 6. 2023 došlo mezi účastníky k uzavření úvěrové smlouvy na bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření smlouvy došlo na dálku. Žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 990 Kč. Žalovaný si dále sjednal a byl povinen hradit poplatky za: poplatek 199 Kč za expres výplatu, poplatek 99 Kč za bezpečnou splátku. Žalovaný celkem uhradil 17 237 Kč. Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny 24 998 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 396 Kč, úroků 5 880 Kč, účelně vynaložených nákladů 900 Kč, smluvní pokuty 1 500 Kč.2. Ohledně zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně tvrdila, že zkoumala, zda měl žalovaný u dalších společností i jiné úvěry, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále, zda tyto hradí, prostřednictvím registru SOLUS, dále skrz Centrální evidenci exekucí a insolvenční rejstřík. Žalobkyně rovněž provedla credit scoring, kdy posuzovala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, podstatné ukazatele, jako věk, rodinný stav, splátky.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), jednal v jeho nepřítomnosti.4. Z Úvěrové smlouvy ze dne 5. 6. 2023, včetně formuláře pro standardní informace a opisu výpisu proplacení smlouvy a kopie občanského průkazu – zadní strany, bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli dohodu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši 30 000 Kč, jako bezúčelový úvěr, žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky, a to v 24 splátkách. Peněžní prostředky měly být převedeny na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Strany si dohodly poplatek za poskytnutí úvěru 990 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 41 280 Kč. Smlouva samotná byla uzavřena elektronicky na dálku, kdy žalovaný ověřil svou totožnost převodem 1 Kč na účet žalobkyně.5. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne 5. 6. 2023 odeslala žalobkyně částku 30 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, .6. Z listiny Dohledání informací o činnosti klienta ze dne 8. 10. 2024 byly zjištěny skutečnosti ve vztahu k ověření totožnosti žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný uzavřel smlouvu na dálku prostřednictvím telefonního čísla , tel. číslo7. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný celkem vyčerpal 30 000 Kč, uhradil 17 237 Kč.8. Z dopisu z 12. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě 7 238 Kč ve lhůtě 30 dnů od sepsání výzvy a upozorněn, že byl celý úvěr zesplatněn.9. Z dopisu z 29. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru, tj. k úhradě 33 840 Kč před podáním žaloby.10. Z předžalobní výzvy z 26. 4. 2024 včetně poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě 33 674 Kč do 10. 5. 2024. Zásilka byla odeslána 29. 4. 2024.11. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně je právnickou osobou s předmětem podnikání, vedle jiného, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.12. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil ničeho relevantního pro danou věc.13. Soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. 5. 6. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť jde o vztah podnikatele a žalovaného v postavení spotřebitelky.14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.17. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.20. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.21. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.22. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně splnila podmínku dle shora citovaných ustanovení, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. I přes výzvu ze strany soudu však žalobkyně žádný důkaz nepředložila. Tím, že se z nařízeného jednání omluvila, se sama připravila o poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. Vzhledem k uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně své povinnosti řádně a pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr nedostála, resp. nebylo prokázáno opaku. Žalobkyně tak nesplnila povinnost, kterou na ni kladou právní předpisy na ochranu spotřebitele a nepostupovala s náležitou odbornou péčí. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti je také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (viz usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10).23. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků 30 000 Kč, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatným právním jednáním od počátku, žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinen toto plnění vrátit. Žalovaný uhradil žalobkyni 17 237 Kč, je tedy povinen vrátit 12 763 Kč (30 000 Kč – 17 237 Kč).24. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Soud vyšel z toho, že žalovanému byla výzva k úhradě prokazatelně odeslána dopisem ze dne 29. 4. 2024, kdy byl vyzván k úhradě ve lhůtě do 10. 5. 2024, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděl. Dle podacího lístku byla výzva odeslána 29. 4. 2024, lze ji proto ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem 3. 5. 2024. Žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k plnění do 10. 5. 2024, následujícího dne, tj. 11. 5. 2024 se žalovaný dostal do prodlení. Od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.25. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná v rozsahu 24 % (žalobkyně měla úspěch v 38 %, neúspěch v 62 %), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 021 Kč. Co do míry úspěchu a neúspěchu vycházel soud z vyčísleného nároku ke dni vyhlášení rozsudku, který v součtu činí 36 123,44 Kč. Pokud jde o částku, v níž byla žalobkyně úspěšná, vycházel soud z celkové částky 13 691,38 Kč.27. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“). Náklady řízení sestávají z 3 úkonů právní služby po 500 Kč (předžalobní výzva, návrh ve věci samé, převzetí zastoupení) dle § 14b odst. 1 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, 3 režijních paušálů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm.