20 C 51/2024-18 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 14. 3. 2024 domáhala po žalované zaplacení 18 497,67 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 18 497,67 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % a úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 18 497,67 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 090,90 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 781,4 Kč za období od 18. 12. 2020 do 28. 1. 2022 ve výši 8,25 % ročně z částky 18 497,67 Kč, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, dne 6. 11. 2019. Podle uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 21 000 Kč. Žalovaná se zavázala platit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s úvěrem poplatek ve výši 24 779 Kč, které představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peníze za řádnou dobu trvání smlouvy ve výši 14 350 Kč s úrokovou sazbou 25,26 % ročně a částku za zpracování půjčky, za další péči o zákazníka ve výši 7 333 Kč a pojistné, bylo-li sjednáno. Žalovaná se zavázala splácet úvěr, poplatky a pojistné ve 24 měsíčních splátkách po 1 908 Kč. Před postoupením pohledávek uhradila pouze 3 512,86 Kč. Celkem uhradila 9 330,86 Kč. Žalovaná zaplatila poslední splátku dne 13. 7. 2020.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 11. 6. 2024 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 6. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalované 21 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 56 %. Žalovaná se dále zavázala zaplatit poplatek ve výši 21 683 Kč složený z úroku ve výši 14 350 Kč a z částky za zpracování úvěru, garance ceny a péči o zákazníka ve výši 7 333 Kč. Současně se zavázala platit pojistné ve výši 3 096 Kč za doplňkové pojištění. Celková dlužná částka byla vyčíslena na 45 779 Kč s tím, že je splatná ve formě 24 měsíčních splátek po 1 908 Kč. Poslední splátka měla činit 1 895 Kč. (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 283588558 včetně smluvních podmínek). Žalovaná v období od 6. 11. 2019 do 7. 1. 2022 zaplatila žalobkyni 9 330,86 Kč (zjištěno z tabulky umoření). Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, přičemž o postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem ze dne 30. 1. 2022 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně přílohy a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 včetně podacího lístku ze dne 24. 2. 2022). Žalovaná byl k zaplacení svého dluhu žalobkyní upomínána (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 25. 1. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne), avšak ta na svém dluhu již ničeho neuhradila.5. Co se týká prověřování úvěruschopnosti žalované, byla pouze předložena žádost o spotřebitelský úvěr vyplněný žalovanou, podle které je žalovaná barmanka s čistým příjmem 14 000 Kč, s dalšími čistými příjmy domácnosti 15 000 Kč, interními splátkami 2 000 Kč a odhadovanými výdaji 38 000 Kč, přičemž úvěr má být použit na neočekávané výdaje. Žádné podklady ani informace, které by ověřovaly majetkové a osobní poměry žalované, tvrzeny ani předloženy žalobkyní nebyly. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 11. 6. 2024, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit rozhodné skutečnost a označit k jejich prokázání důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované.6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem.7. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1 970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k následujícímu závěru. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované 21 000 Kč. Smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně, a to včetně sjednaného pojištění. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023). Právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). Bez prověření úvěruschopnosti žalované neměla být smlouva vůbec uzavírána. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž nemohla ničeho vědět o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.15. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru musí být taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy náležitě zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nespoléhá se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří a vše profesionálně vyhodnotí. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Primárním chráněným zájmem je ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. To v projednávaném případě bylo evidentně porušeno. Žalobkyní nebyly předloženy žádné listiny, které by prokazovaly, že její právní předchůdkyně řádně zhodnotila úvěruschopnost žalované, a že žalovaná byla schopna poskytnutý úvěr splácet. Skutečnost, že žalovaná v žádosti o úvěr vyčíslila své měsíční výdaje v částce převyšující součet jeho příjmů a příjmů členů jeho domácnosti, nemohla vést k řádnému zhodnocení úvěruschopnosti žalované, o čemž svědčí i to, že úvěr