21 C 149/2023-33 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 31. 8. 2023 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 25 019,27 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 864,44 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 7 776,73 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 202,39 Kč a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 7 511,47 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení. 2. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu [číslo] tvořil Předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru (dále jen jako„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku ve výši 54 366 Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 3 198 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 25. 3. 2021. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 25. 3. 2021. 3. Právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky ze smlouvy o úvěru vůči žalované postoupila na žalobkyni. 4. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení: neuhrazené jistiny ve výši 7 511,47 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 265,26 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy o úvěru ve výši 4 667,89 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 729,97 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 393,40 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 451,28 Kč, úroku vyčísleného od 26. 3. 2021 do 1. 4.2023 z dlužné jistiny ve výši 3 202,39 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 1. 4. 2023 ve výši 1 868,44 Kč, úroků z úvěru ve výši 15 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 7.511,47 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky ve výši 7 776,73 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 7 511,47 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 265,26 Kč, od 2. 4. 2023 do zaplacení. 5. Podle žalobkyně její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o její finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Odkazala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, podle kterého je dostačující, má-li poskytovatel k dispozici dokumenty k posouzení úvěruschopnosti v době poskytnutí úvěru. 6. Žalovaná ve věci neuvedla ničeho. 7. Z provedeného dokazování se podává: i. Dne 25. 10. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí téhož dne poskytla finanční prostředky ve výši 26 000 Kč (prokázáno ze smlouvy o úvěru). ii. Podle smlouvy o úvěru byla žalovaná povinna vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně příslušenství v 17 měsíčních splátkách, kdy výše každé činila 3 198 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Celková částka, kterou je třeba splatit, činila 54 366 Kč. Výše úroku činila 15 % p. a. RPSN úvěru činilo 270,48 %. Úhrada za poskytnutí úvěru činila 17 420 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 2 724 Kč, inkasní poplatek 5 200 Kč (prokázáno ze smlouvy o úvěru). iii. Žalovaná po poskytnutí úvěru na svůj dluh uhradila celkem 39 798 Kč Poslední platbu žalovaná učinila dne 14. 10. 2022 (prokázáno z transakční historie). iv. Dne 25. 4. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila pohledávky vůči žalované žalobkyni. Prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně Přílohy [číslo] – seznam pohledávek v listinné podobě. v. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o tom, že postoupila svou pohledávku na žalobkyni a vyzvala ji k uhrazení 34 638,82 Kč. Dopis byl žalované odeslán dne 1. 8. 2022 (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023, podací lístek ze dne 1. 8. 2023). vi. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 31. 7. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného, aby uhradil žalobkyni dluh ve výši 30 684,46 Kč, a to nejpozději do 15. 8. 2023. Výzva byla žalované odeslána 1. 8. 2023 (prokázáno z výzvy před podáním žaloby ze dne 31. 7. 2023 a podací lístek ze dne 1. 8. 2023). vii. V žádosti o úvěr ze dne 25. 10. 2019 podepsané žalovanou je uvedeno: žádám o úvěr 26 000 Kč na 17 měsíců. Budu platit 20 dne v měsíci splátku 3 198 Kč, aktuální zaměstnání není, příjem činí 20 600 Kč měsíčně (ostatní stání příspěvky), bydlení energie 1 000 Kč, doprava jídlo osobní náklady 5 590 Kč, bydlení u rodičů, svobodná, jedno vyživované dítě, doložení přijmu žadatele – výpis z bankovního účtu. viii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním. 8. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 11. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 16. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 26 000 Kč, žalobkyně proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované tyto finanční prostředky vrátit. 17. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož: i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposl