21 C 183/2023-29 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 15. 8. 2023 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 20 435 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 20 435 Kč v zákonné výši za období od 3. 1. 2023 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny od 3. 1. 2023 do 3. 4. 2023 vyčíslenou na 1 838,62 Kč. 2. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným dne 3. 12. 2022 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu dne 3. 12. 2022 poskytla peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX Smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy je dle čl. I, odst. 2 a čl. VIII Smlouvy mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. VIII před podpisem smlouvy o úvěru seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení smlouvy o úvěru a sankce, jak jsou ve Všeobecných podmínkách žalobkyně a Sazebníku stanoveny. Pohledávka podle žalobkyně činí celkem 20 435 Kč, z toho jistina 16 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 160 Kč, poplatek za službu„ Presto“ 165 Kč a poplatek za službu„ Klidné spaní“ 110 Kč. 3. Žalobkyně je dále podle svých slov oprávněna v souladu s čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku požadovat za prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. 4. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. 5. Žalobkyně dále nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Následně žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka, a to jednak získaných prostřednictvím licence AISP (PSD2) náhledem na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje (resp. kladný rozdíl mezi příjmy a výdaji umožňující řádné splácení závazků dlužníka), případně předložením výpisu z účtu a z výplatních pásek dlužníka prokazujících jeho pravidelný příjem, a také provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. 6. Dotazy do jednotlivých registrů učinila žalobkyně před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného, a to dne 30. 11. 2022 Bankovní a Nebankovní registr klientských informací, Centrální evidence exekucí dne 23. 11. 2022, insolvenční rejstřík dne 30. 11. 2022, neplatné doklady Ministerstva vnitra ČR dne 16. 11. 2022. 7. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 8. Z provedeného dokazování se podává: i. Dne 3. 12. 2022 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (viz smlouva o úvěru), na základě které dne 3. 12. 2022 převedla na bankovní účet žalovaného 16 000 Kč (prokázáno ze smlouvy o úvěru a přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). ii. Žalovaný se tyto finanční prostředky spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 4 160 Kč (celkem 20 435 Kč) zavázal žalobkyni vrátit do 2. 1. 2023 (prokázáno ze smlouvy o úvěru). iii. Žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dluhu ze smlouvy o úvěru a to do tří dnů. Výzva byla žalovanému odeslána (předená České poště, s. p. k přepravě) dne 14. 7. 2023 a doručena dne 19. 7. 2023 (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 7. 2023, podací lístek). iv. Žalovaný na žalovanou pohledávku žalobkyni dosud nic neuhradil (nepopřené tvrzení žalobkyně). v. Z jiných provedených důkazů soud nezjistil žádná pro účely rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění. 9. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 31. 12. 2023 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 11. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty. 16. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, byla proto povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit. 17. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož: i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí