21 C 3/2024-20 — Okresní soud v Příbrami

1. Tento rozsudek obsahuje v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zkrácené odůvodnění, neboť odvolání proti němu není podle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné. 2. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 29. 3. 2023 domáhá, aby soud uložil žalovanému zaplatit jí 20 554 Kč s příslušenstvím, a to s titulu příspěvku za porušení povinnosti pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“ a dále jen„ povinné ručení“), a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 3. Podle žalobkyně byl žalovaný majitelem/provozovatelem nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla AN395086, (dále jen„ nákladní automobil“), který neměl v období od 7. 12. 2018 do 2. 8. 2019 (dále jen„ rozhodné období“) sjednáno povinné ručení. Žalovaná částka představuje příspěvek za 239 dní bez povinného ručení v celkové výši 20 554 Kč a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný dluh ani přes výzvy žalobkyně nesplnil. 4. V projednávané věci soud vydal elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej soud usnesením zrušil. Účastníci byli tímto usnesením vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní se podává: a. Žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem/provozovatelem nákladního automobilu a neměl sjednáno povinné ručení. b. Žalobkyně výzvou ze dne 26. 8. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ve výši 20 554 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, a to ve lhůtě do 60 dnů od doručení výzvy. c. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne 12. 9. 2023, jíž ho žalobkyně (znovu) vyzvala k zaplacení dlužné částky. Žalovaný však dosud ničeho neuhradil. 6. Spor mezi účastníky řízení soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ vyhláška“). 7. Podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona o pojištění odpovědnosti musí být splněna povinnost pojištění odpovědnosti po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel. Vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení této povinnosti. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla povinnost porušována, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva. Výši denní sazby příspěvku stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských se stanoví pro nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně ve výši 86 Kč. Podle § 2a vyhlášky výše nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč. 8. Žalovaný tím, že v rozhodném období neměl sjednané povinné ručení k nákladnímu automobilu, který byl evidován v registru vozidel jako provozovaný, porušil povinnost stanovenou § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vznikla mu tak povinnost uhradit žalobkyni (jako oprávněné osobě) za každý den porušení uvedené povinnosti příspěvek podle § 4 odst. 1 daného zákona. V rozhodném období příspěvek činil 86 Kč denně, a za 239 dní bez povinného ručení vznikl dluh ve výši 20 554 Kč. Žalobkyně má dále vůči žalovanému – podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 9. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalobou uplatněnou částku se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 287 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. 900 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21% DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, tj. 252 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 835 Kč Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).