7 C 105/2024-33 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u zdejšího soudu dne 30. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 17 497,75 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 626 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 143,62 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 695,25 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % a úroku ve výši 29,7 % ročně z částky 9 695,25 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřené dne 21. 2. 2022 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, Podle uvedené smlouvy věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se kromě jistiny zavázal uhradit částku ve výši 9 355 Kč jako kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 354 Kč s úrokovou sazbou 29,70%, úhradu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a úhradu za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 151 Kč (dále jen „poplatek“). Žalovaný se zavázal splácet úvěr s příslušenstvím v pravidelných týdenních splátkách po 431 Kč s rozložením na 45 splátek konče 2. 1. 2023. Uhradil však pouze 862 Kč.2. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř“), soud projednal věc při jednání dne 22. 8. 2024 v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání soudu omluvila.3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými, na základě kterých uzavřel, že bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy o poskytnutí částky 10 000 Kč jako jistiny úvěru s tím, že vrácena byla pouze do částky 862 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, a z transakční historie žalovaného k uvedené smlouvě o úvěru). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, přičemž o postoupení pohledávky byl žalovaný rovněž informován dopisem ze dne 29. 9. 2023 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně přílohy a z oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný byl k zaplacení svého dluhu žalobkyní upomínán (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 28. 3. 2024 včetně podacího lístku ze dne 2. 4. 2024), avšak ten na svém dluhu uhradil pouze 2x 431 Kč. Ze žádosti o úvěr ze dne 21. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný žije na ubytovně, má základní vzdělání a je ženatý. Uvedl jeden zdroj příjmů ve výši 14 925 Kč (další příjem nikterak nespecifikovaný uvedl 15 000 Kč), celkové měsíční výdaje žalovaný odhadl na 6 000 Kč. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.4. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.10. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k následujícímu závěru. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srovnej rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, ). Bez prověření úvěruschopnosti žalovaného neměla být smlouva vůbec uzavírána.11. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru musí být taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy náležitě zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nespoléhá se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří a vše profesionálně vyhodnotí. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. To v projednávaném případě bylo evidentně porušeno. Skutečnost, že žalovanému byl poskytnut úvěr i přes to, že pouze odhadl měsíční výdaje na 6 000 Kč, nikterak je nespecifikoval ani nedoložil, obecně uvedl, že další příjem je 15 000 Kč, neuvedl, z čeho plyne, když v žádosti označil pouze jeden zdroj příjmů.12. Žalobkyně byla vyzvána k prokázání zkoumání úvěryschopnosti žalovaného, avšak ani přes výzvu soudu nedoložila relevantní podklady prokazující příjmy a výdaje žalovaného.13. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou dosud nevrácenou jistinu, která činila 9 138 Kč (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, 10 000 Kč – 862 Kč, které žalovaný uhradil). Pohledávka byla platně postoupena žalobkyni. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny. Jinými slovy, soud uložil žalovanému povinnost vrátit pouze nesplacenou jistinu, a to bez příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , dostupné na www.nsoud.cz). S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že je po právu nárok žalobkyně na úhradu částky ve výši 9 138 Kč, ostatní žalobou požadované nároky nebyly shledány po právu, proto soud žalobu ve zbytku zamítl.14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť poměr úspěchu a neúspěchu byl t