9 C 149/2024-32 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 5. 2024 domáhala po žalované zaplacení celkem 15 479,87 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná uzavřela dne 11. 9. 2023. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr do výše 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Celkem vyčerpala částku 15 090 Kč. Vrátila však jen 1 509 Kč. Z důvodu prodlení s hrazením splátek byl úvěr zesplatněn ke dni 12. 2. 2024. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 879,87 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč za prodlení se splácením a s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 1 539,01 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 879,87 Kč ode dne 14. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 478,89 Kč ode dne 27. 2. 2024 do dne 13. 5. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 479,87 Kč ode dne 14. 5. 2024 do zaplacení. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 24. 9. 2024 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Žalobkyně podepsala s žalovanou dne 11. 9. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaná mohla čerpat prostředky do výše úvěrového rámce 16 000 Kč. Žalovaná vyčerpala částku 15 090 Kč na úhradu lednice. Zavázala se přitom splácet měsíčně splátky ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, smluvní úrok činil 18,54 % ročně. Vrátila jen 1 509 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru a výpisu čerpání, splátek a úhrad). Protože nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 12. 2. 2024 a vyzvala žalovanou k úhradě částky 16 178,70 Kč do 14 dní od sepsání této výzvy (zjištěno z dopisu ze dne 12. 2. 2024). Dle podacího archu byla tato výzva žalované odeslána dne 13. 2. 2024.5. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, a to odborným posouzením jejích příjmů a výdajů a nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Dle úvěrové smlouvy činil příjem žalované 25 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 5 000 Kč a ostatní výdaje 1 500 Kč. Údaje o příjmech a výdajích žalované však nebyly doloženy žádnými listinami. Přiložen byl pouze výpis z registru NRKI, dle nějž žalovaná požádala za období od 22. 7. 2023 do 1. 9. 2023 o 3 úvěry. Žalobkyně nijak nezohlednila tuto informaci. Žalobkyně tedy neposoudila řádně úvěruschopnost žalované, a protože se nezúčastnila jednání ve věci, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání.6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalované 15 090 Kč formou zaplacení vybraného zboží. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). V daném případě žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, spoléhala se jen na jí sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.15. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátila však jen 1 509 Kč. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 13 581 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 14,75 % ročně (výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne 27. 2. 2024 do zaplacení. Splatnost dluhu nastala po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě ze dne 12. 2. 2024, tj. dne 26. 2. 2024. Protože žalovaná svou povinnost nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni 50 % nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla úspěšná jen částečně v rozsahu 75 % a neúspěšná v rozsahu 25 % (předmět řízení včetně příslušenství činil 19 522,94 Kč, žalobkyně neuspěla v rozsahu částky 4 783,93 Kč). Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby) včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a dále náhrada za 21% DPH ve výši 252 Kč (z částky 1 200 Kč