12 C 89/2025-23 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se svým návrhem podaným u soudu dne 25. 7. 2025 domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 28. 11. 2024 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 21 500 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v měsíčních splátkách po 4 300 Kč. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář, dostala se do prodlení a nereagovala ani na zaslané upomínky. Na jistinu pohledávky žalovaná neuhradila dosud ničeho. Žalobkyně zároveň požaduje náklady za upomínkování v celkové výši 1 000 Kč a zároveň zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 5. 6. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Podle smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, ze dne 28. 11. 2024 se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 21 500 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 300 Kč. Ve smlouvě byla sjednána měsíční úroková sazba ve výši 20 % a RPSN ve výši 792 %. Žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku 73 100 Kč. Podle přílohy č. 1 smlouvy žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost spotřebitele, kdy vycházela z průměrného měsíčního příjmu žalované ve výši 23 880 Kč, z nákladů na bydlení žalované ve výši 10 000 Kč a z nákladů na potraviny a běžné zboží domácnosti ve výši 4 354 Kč, finanční závazky žalované činily 2 697 Kč měsíčně. Podle detailu pohybu – bezhotovostní platby byla částka 21 500 Kč zaslána na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Podle upomínky č. 1 a 2 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Podle předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru a oznámení o převzetí pr. zastoupení ze dne 21. 5. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu nejpozději do 4. 6. 2025.5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru má být taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. Žalobkyně v tomto případě nezkoumala řádně příjmy žalované a především její výdaje, respektive vycházela pouze z průměrného čistého měsíčního příjmu žalované a skutečné výdaje žalované již nepřezkoumávala. Náklady na živobytí a na bydlení žalované byly podle názoru soudu uvažovány v nereálných (nízkých) částkách. Žalovaná v době uzavírání smlouvy již měla finanční závazky a vzhledem k poměrně nízkému příjmu, nízkému disponibilnímu finančnímu zůstatku tak bylo evidentní, že jí její příjmy nedostačují a své potřeby řešila právě tím, že si brala úvěr. Žalobkyně tak nesplnila svou zákonnou povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalované s náležitou péčí, tuto splnila výlučně formálně a nepředložila doklady o zkoumání především výdajů žalované. Soud proto dospěl k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva byla absolutně neplatná pro porušení povinnosti žalobkyně posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.13. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 21 500 Kč na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaná na svůj dluh nezaplatila ničeho, soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 21 500 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ode dne následujícího po dni splatnosti určeném v předžalobní výzvě. Soud přiznal úroky z prodlení v zákonné výši k datu prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Zároveň soud přiznal žalobkyni i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč za zaslané upomínky žalované, které shledal v přiměřené výši. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 400 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba), tj. 1 200 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 900 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).