20 C 135/2025-25 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 3. 2025 domáhala po žalované zaplacení 16 860 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 3. 5. 2024 s předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně přenechala žalované 10 000 Kč. Kromě jistiny se žalovaná zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny úvěru, poplatku a úroku ve výši 300 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 2 960 Kč (0,1 % denně z částky jistiny úvěru od 3. 6. 2024 do 25. 3. 2025) a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75% p. a. z částky 10 000 Kč ode dne 3. 6. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. K jednání nařízenému na den 8. 10. 2025 se bez omluvy nedostavila.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 8. 10. 2025 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými, na základě kterých uzavřel, že bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí částky 10 000 Kč jako jistiny úvěru s tím, že na svůj dluh žalovaná neuhradila nic (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 5. 2024 podepsané za žalovanou SMS kódem, z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z detailu transakce , právnická osoba, . Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, přičemž nebylo prokázáno, že by o postoupení pohledávky byla žalovaná informována (zjištěno ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 20. 8. 2024 a 11. 9. 2024 včetně příloh). Žalovaná byla k zaplacení svého dluhu žalobkyní upomínána (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 31. 1. 2025 včetně podacího lístku ze dne 13. 2. 2025), avšak ta na svém dluhu po výzvě ničeho neuhradila. Z profilu klienta bylo zjištěno, že měsíční příjmy žalované představovala částka 8 020 Kč z mateřské/rodičovské dovolené, jiný příjem je zde uveden jako podnikatelská činnost bez uvedení částky. Měsíční výdaje zde nebyly konkretizovány. K žádosti byly předloženy výpisy z účtu žalované za měsíce únor 2024, březen 2024 a duben 2024. Žádné další listiny prokazující to, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nebyly předloženy.5. Žalobkyně jen obecně tvrdila, že posoudila úvěruschopnost žalované. Údaje vyplněné v kartě klienta však nebyly doloženy žádnými listinami. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu dne 8. 10. 2025, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), o potřebě doplnit rozhodné skutečnosti a povinnosti označit k jejich prokázání důkazy.6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalované 10 000 Kč. Smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). V daném případě žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, spoléhala se jen na jí sdělené údaje a předložené výpisy z účtu. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními, přičemž řada závazků může být hrazena hotovostně, tedy mimo evidenci výpisů z účtu. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.14. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dosud na svůj dluh neuhradila ničeho. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 10 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 12 % ročně z přiznané částky ode dne 24. 2. 2025 do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle předžalobní výzvy k plnění (ze dne 31. 1. 2025, která byla žalované zaslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb až dne 13. 2. 2025), v níž žalobkyně poskytla žalované lhůtu k zaplacení do 7 dnů po obdržení výzvy. Výzva byla žalované doručena zřejmě dne 16. 2. 2025. Protože , Anonymizováno, svou povinnost ve stanovené sedmidenní lhůtě nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni 18,62 % nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla úspěšná částečně, avšak ve větší části než žalovaná. Náklady řízení v plné výši by činily částku 2 615 Kč. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátem postupoval soud podle ustanovení § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších přepisů, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobk