6 C 157/2025-56 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že jeho pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřenou s žalovaným dne , datum, distančním způsobem, na základě smlouvy se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr jiný než na bydlení až do výše 42 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit spolu s příslušenstvím v denních splátkách, přičemž denní splátky mohl žalovaný měnit v závislosti na čerpání úvěru. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 500 Kč s tím, že žalovaný se zároveň zavázal uhradit poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 87,84 Kč a poplatek za informační SMS servis ve výši 23,04 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 12. 2. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 6. 7. 2026. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, proto žalobce smlouvu vypověděl a o tomto informoval žalovaného e-mailem 14. 5. 2025, k tomuto datu došlo i k výpovědi smlouvy, následující den je žalovaný s peněžitým plněním v prodlení. Nesplacený dluh činí celkem 25 342,927 Kč, z toho jistina 11 500 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 228,85 Kč, smluvní úrok 13 503,19 Kč, poplatek za službu klidné spaní 87,84 Kč a poplatek za službu informační SMS servis 23,04 Kč. Pokud by soud nárok žalobce neměl z titulu uzavřené smlouvy za prokázaný, požaduje žalobce, aby nárok v části jistiny posoudil jako bezdůvodné obohacení. Žalobce rovněž požaduje smluvní pokutu dle smluvního ujednání v článku VIII, odst. 1 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž je žalovaný v prodlení, žalobce požaduje smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů v období od 13. 2. do 14. 5. 2025 ve výši 221,30 Kč, žalobce rovněž požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 11 839,73 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení.2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který se omluvil opožděně, důvod omluvy nedoložil, omluva s žádostí o odrok nebyla učiněna účastníkem ani jeho zástupcem, a v nepřítomnosti žalobce, který se z jednání rovněž omluvil.3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru do výše až 42 200 Kč s možností postupného čerpání, žalovaný se zavázal tento splácet v denních splátkách 114,05 Kč, přičemž fakticky vyčerpal dne 13. 1. 2025 částku 11 500 Kč, dosud ničeho nevrátil. Před uzavřením smlouvy byl poučen o informacích pro spotřebitele, dal souhlas se zpracováním osobních údajů, vyplnil údaje k posouzení o úvěruschopnosti s tím, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti je jeden (žije sám), výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 3 000 Kč, pravidelné výdaje na bydlení 5 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, ověřený čistý příjem žalovaného činil 36 519 Kč, jinak žalovaný jako spotřebitel uvedl příjem 21 547 Kč. Ohledně příjmu měl žalobce vycházet z výpisů z účtu žalovaného a výplatních pásek. Žalovaný dohodnuté splátky nedodržel, o tomto byl opakovaně informován, podáním ze dne 14. 5. 2025 žalobce smlouvu dle smluvního ujednání vypověděl, žalovaný byl rovněž vyzván k zaplacení předžalobní výzvou. Soud vycházel zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně obecných principů posuzování, informací pro spotřebitele a souhlasu se zpracováním osobních údajů, z bankID výpisu, z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, z identifikovaných příjmů, z přehledu bankovních transakcí, z předpisu denních splátek, z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, z podání žalobce ze dne 24. 9. 2025, z předžalobní výzvy a z podacího lístku.4. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobě nelze z části vyhovět. Žalobce neprokázal, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, obzvlášť za situace, kdy žalobce ověřil čistý příjem žalovaného 25 000 Kč a současně vycházel z celkových výdajů ve výši 8 000 Kč (tyto výdaje nejsou nikterak specifikovány – za bydlení, energie, telefon apod.) včetně výdajů na jiné půjčky (žalobce nedoložil, že by zjišťoval, zda a jak jsou tyto jiné půjčky žalovaným spláceny). Tyto výdaje nikterak žalobce jako věřitel neověřoval, zároveň měl mít žalovaný k dispozici po odečtení výdajů od příjmu částku toliko necelých 17 000 Kč a měsíční výše splátek měla činit kolem 3 500 Kč. Za této situace věřitel porušil povinnost uloženou mu v § 87 odst. l zák. č. 257/2016 Sb., z tohoto důvodu soud úvěrovou smlouvu hodnotí jako absolutně neplatnou dle § 588 občanského zákoníku /srovnej s rozhodnutími KS Praha sp. zn. 27 Co 81/2019, 27 Co 477/2017, 22 Co 295/2019/.6. Soud proto nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, žalovaný převzal finanční částku 11 500 Kč bez právního důvodu, na svůj dluh ničeho nevrátil, tudíž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku 11 500 Kč, zákonný úrok z prodlení pak odpovídá § 1968 občanského zákoníku, proto soud žalobě částečně vyhověl /výrok I./.7. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl platně vzniknout nárok na zaplacení poplatků, smluvní pokuty či smluvního úroku /výrok II./.8. Podle § 142 odst. l o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, procesně více úspěšný byl žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého /výrok II./.