7 C 158/2025-28 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u zdejšího soudu dne 24. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 17 656,09 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná uzavřela dne 17. 9. 2024 s žalobkyní prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Na základě této smlouvy byla žalované bezhotovostně přenechaná celkem částka 8 000 Kč. Vrátila však jen 71,40 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na poplatek za klidné spaní ve výši 95,16 Kč, smluvní úrok ve výši 9 545,72 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ 86,16 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne 10. 5. 2025 do zaplacení. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požadovala přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 16. 12. 2025 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav věci.4. Žalobkyně přenechala žalované dne 17. 9. 2024 částku 8 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalované). Dle úvěrové smlouvy činila roční procentní sazba nákladů při čerpání celého úvěrového limitu 2 011,65 %. Splatnost úvěru byla stanovena na 11. 3. 2026, splatnost první denní splátky dne 17. 10. 2024. Žalovaná vrátila 71,40 Kč. Dle dopisu ze dne 29. 8. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení 17 801,15 Kč do tří dnů. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalované téhož dne.5. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované z údajů sdělených žalovanou a nahlédnutím do příslušných registrů (insolvenční, NRKI, exekucí). Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti činila výše ověřeného příjmu žalované 16 989 Kč, výdaje na bydlení 0 Kč a ostatní výdaje 5 000 Kč, vypočítané minimální výdaje pak činily 7 770 Kč. Žalobkyně nedoložila žádné listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalované. Věřitel před poskytnutím úvěru přitom musí zjišťovat, jaké jsou nejen skutečné příjmy, nýbrž i výdaje žadatele o úvěr. Nesmí spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem, vždy je musí ověřit, což žalobkyně neučinila. Takový postup není řádným posouzením úvěruschopnosti.6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalované 8 000 Kč. Smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). V daném případě žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, spoléhala se jen na jí sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.14. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), když dosud vrátila jen 71,40 Kč. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 7 928,60 Kč (8 000 – 71,40), a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 12 % ročně ode dne 10. 5. 2025 do zaplacení (výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni prodlení). Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalované lhůtu k zaplacení tři dny. Protože žalovaná svou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.15. Ve zbytku nároku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal.