9 C 44/2025-229 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal dne 27. 3. 2025 k soudu žalobu, kterou se domáhal určení, že pozemky parcelní číslo st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. e. , Anonymizováno, , parcelní číslo , Anonymizováno, , parcelní číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a pozemek parcelní číslo , Anonymizováno, zapsané na listu vlastnictví číslo , hodnota, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, zapsaný na listu vlastnictví číslo , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (dále jen „sporné nemovitosti“), jsou v jeho podílovém spoluvlastnictví o velikosti 1/2, s tím, že naopak žalovaná není spoluvlastnicí sporných nemovitostí a zápis v katastru nemovitostí ohledně žalované tak neodpovídá skutečnosti. Tvrdil, že na základě kupní smlouvy ze dne , datum, původně nabyl podíl na sporných nemovitostech spolu s žalovanou – do bezpodílového spoluvlastnictví ve výši 1/2 sporných nemovitostí a 1/2 sporných nemovitostí nabyla do bezpodílového spoluvlastnictví sestra žalobce , jméno FO, s jejím manželem , jméno FO, . Kupní cenu ve výši celkem 41 348 Kč za ně uhradil otec žalobce. Manželství účastníků bylo brzy poté, dne , datum, rozvedeno. Žalobce se s žalovanou ohledně všech majetkových práv, včetně vlastnictví sporných nemovitostí, dohodou mimosoudně vypořádal, o čemž bylo dne 3. 5. 1976 žalovanou sepsáno a vystaveno písemné potvrzení a žalobce vyplatil žalované na vypořádání částku 15 750 Kč, která měla odpovídat výši podílu na sporných nemovitostech a dále jí vyplatil 5 413 Kč navíc. Po dobu více než 20 let pak žalobce nerušeně užíval sporné nemovitosti, žalovaná se o sporné nemovitosti nijak nezajímala, nehradila žádné náklady související s jejich užíváním, opravou a údržbou. Od roku 1975 žalovaná sporné nemovitosti nenavštívila. Dále uvedl, že v jeho prospěch svědčí institut mimořádného vydržení, neboť nebyl v nepoctivém úmyslu, když měl za to, že veškeré majetkové nároky mezi účastníky jakožto bývalými manželi jsou vypořádány.2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok. Uvedla, že vlastnické právo ke sporným nemovitostem nabyla s žalobcem v roce 1975 do bezpodílového spoluvlastnictví jako manželé a od té doby je rovněž vlastnicí, nejprve bezpodílovou spoluvlastnicí a nyní podílovou spoluvlastnicí sporných pozemků, neboť tyto nebyly součástí jejich majetkového vypořádání v roce 1976. Žalovaný se chopil držby v nepoctivém úmyslu, neboť potvrzení o jejich vypořádání se týkalo pouze jejich finančních úspor, nikoliv sporných nemovitostí. Žalovaná sporné nemovitosti užívat nemohla, neboť jí v tom žalobce bránil. O sporné nemovitosti se ale dále zajímala, jezdila okolo a dohlížela na ně zvenku. Sporné nemovitosti navíc žalobce řádně neužívá, neboť jsou zjevně zanedbané a zarostlé. V průběhu let žalobkyně také podávala na katastr nemovitostí žádosti o zápis jejího rodného čísla, změnu jejího příjmení a adresy a dále návrh na zápis změny ze společného jmění manželů na podílové spoluvlastnictví sporných nemovitostí, a bylo jí vždy vyhověno. Naopak žalobce, který se opakovaně pokoušel o zápis svého vlastnictví do katastru nemovitostí namísto žalované, byl neúspěšný, což také prokazuje jeho nepoctivý úmysl. Z uvedených důvodů tedy nebyly dle žalované splněny zákonné znaky pro mimořádné vydržení sporných nemovitostí žalobcem.3. Protože se jedná o určovací žalobu, soud posuzoval nejprve otázku, zda žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Žalovaná právní zájem žalobce sporuje, neboť podle jejího názoru měli být zažalování spoluvlastníci všech spoluvlastnických podílů ke sporným nemovitostem. Žalovaná v tomto směru poukázala na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1333/2002 s tím, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení jeho vlastnického práva k nemovitosti, pokud výrok rozsudku, jehož vydání se domáhá nebude zavazovat osoby, které jsou jako vlastníci zapsáni v katastru nemovitostí, tedy pokud tyto osoby nejsou účastníci řízení. Právní zástupce žalované dále poukázal na to, že na příslušných listech vlastnictví figuruje ještě paní , jméno FO, a svědkyně , jméno FO, , nynější manželka žalobce, které by měly být rovněž účastníky řízení, ať už na straně žalobce nebo na straně žalované. Pokud účastníky řízení nebyly, žaloba měla od počátku vadu, která vede k tomu, že žalobce nesplnil naléhavý právní zájem.4. Soud k tomuto uvádí, že uvedené závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1333/2002 nelze vztáhnout na tuto projednávanou věc. Předmětné rozhodnutí, respektive tamní řízení před soudem prvého stupně v odkazované věci se totiž týkalo určení vlastnického práva žalovaného k nemovitosti, kde přicházelo v úvahu více spoluvlastníků (žalovaní 2. a 3.), kteří byli také zapsáni v katastru nemovitostí a určení vlastnického práva jednoho z nich se tak logicky zásadním způsobem dotklo ostatních (neúspěšných) spoluvlastníků, což však není tento případ. V tomto případě se určení vlastnického práva žalobce dotkne pouze žalované, která má být na základě takového rozhodnutí ze zápisu v katastru nemovitostí vymazána. Žalobce tedy nijak nezpochybňuje spoluvlastnické podíly, které má s jiným osobami (a to s manželkou , jméno FO, ve společném jmění manželů a další podíl, který má se svou sestrou , jméno FO, ), ale pouze a jen podíl žalované. Z ničeho by tedy naopak nevyplýval naléhavý právní zájem na určení nezpochybněných (částí) spoluvlastnických podílů, které žalobce vlastní jinými osobami než s žalovanou. Předmětem řízení je určení vlastnického práva žalobce k nemovité věci, respektive k podílu na nemovité věci, jež podléhá evidenci v katastru nemovitostí, v němž je jako spoluvlastník sporného pozemku zapsána rovněž žalovaná. Soud tedy uzavírá, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř, neboť jen touto žalobou se může domoci vydání rozhodnutí, na základě, kterého by mohlo dojít ke změně zápisu v katastru nemovitostí, a na základě kterého tak jejich právní vztah bude postaven najisto. Soud proto žalobu projednal po věcné stránce, přičemž se zabýval otázkou, zda žalobci svědčí tvrzené vlastnické právo ke sporným nemovitostem, resp. jejím částem, a dospěl k závěru, že ano, neboť byly splněny podmínky pro jejich mimořádné vydržení.5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.6. Z kupní smlouvy ze dne 10. 6. 1975 učiněné formou notářského zápisu NZ , Anonymizováno, vyplývá, že žalobce spolu s žalovanou a dále se svou sestrou , jméno FO, a jejím manželem , jméno FO, nabyli každý z manželských párů ideální ½ nemovitostí – tehdy označených jako rod. domek č.p. , Anonymizováno, , adresa, , stodola a stáj při domku, se stavební parcelou č. , hodnota, a zahradou č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, kat. území , adresa, , a to od prodávajících manželů , jméno FO, a , jméno FO, . Kupní cena v celkové výši 41.348 Kč byla zaplacena v hotovosti před podpisem smlouvy, přičemž pro každý manželský pár byla ve smlouvě uvedena částka kupní ceny ve výši 20.674 Kč. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že smlouva nabývá platnosti a účinnosti registrací dle § 134/2. obč. zákona.7. Z oddacího listu vyplývá, že manželství žalobce a žalované bylo uzavřeno na ONV , adresa, dne 29. 3. 1973. Dále z oddacího listu vyplývá, že rodiči žalobce byli , jméno FO, , důchodce a , jméno FO, , v domácnosti. Rodiči žalované byli , tituly před jménem, , jméno FO, , právník a , jméno FO, , samostatná referentka.8. Z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne 23. 1. 1976 vyplývá, že manželství žalobce a žalované bylo dne , datum, rozvedeno. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 2. 1976. Z výpovědi žalobkyně při rozvodu (v této věci žalované) bylo zjištěno, že účastníci uzavírali sňatek z lásky po jednoroční známosti, předtím se znali asi po dobu šesti let. Samostatný byt nezískali, a tak společnou domácnost založili v bytě rodičů žalovaného (v této věci žalobce), kde po adaptaci užívali samostatně pokoj s kuchyní. Soužití v bytě se však nevyvíjelo dobře. Tchýně jim totiž do manželství negativně zasahovala, činila vše proto, aby jí bydlení v bytě znepříjemnila. Často se hádali. Rodičům přispívali na inkaso bytu 200 Kčs měsíčně, manžel dával manželce na vedení společné domácnosti 300 Kčs měsíčně. Společná domácnost účastníků trvala do 18. 8. 1975, kdy se žalobkyně (v této věci žalovaná) rozhodla k rozvodu. Návrh na rozvod byl také podán z důvodu, že žalobkyně (v této věci žalovaná) chtěla mít rodinu, zatímco žalovaný (v této věci žalobce) nechtěl mít děti, kdy své stanovisko zdůvodňoval tím, že žalobkyně (v této věci žalovaná) nemá stále zaměstnání. Z výpovědi žalovaného (v této věci žalobce) pak bylo zjištěno, že v létě 1973 si účastníci koupili auto, na které jim jeho rodiče polovinu přispěli. Rodiče přispívali ta