Okresní soud v Příbrami 10 C 84/2026-19 – Bezdůvodné obohacení

Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 32 676,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 21. 6. 2024 do zaplacení. Uvedla, že pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 od společnosti , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitel“).2. Původní věřitel uzavřel dle žalobního tvrzení se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . Žalované měl být poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, splatný dne 20. 6. 2024. Žalobkyně uplatnila vedle jistiny také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 676,29 Kč a úrok z prodlení z celkové částky 32 676,29 Kč. Pro případ, že by soud nárok ze smlouvy neshledal důvodným, uplatnila žalobkyně nárok alespoň na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu poskytnuté jistiny.3. Žalobkyně se k jednání nedostavila a z jednání se neomluvila. Žalovaná se rovněž nedostavila. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jednal v nepřítomnosti účastnic.4. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o platbě, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, dodatkem č. 6 k rámcové smlouvě, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025, výzvou k úhradě před podáním žaloby, potvrzením o podání zásilky, sdělením , právnická osoba, ., žalobou podanou v řízení u zdejšího soudu pod sp.zn. , spisová značka, .5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, dílčí smlouvy, dodatku č. 6 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že byla dostatečně určitě individualizována pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, . Žalobkyně tedy prokázala, že na ni pohledávka přešla. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025 dokládá, že tato skutečnost byla žalované oznámena.6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), může věřitel postoupit pohledávku smlouvou jiné osobě i bez souhlasu dlužníka. Žalobkyně je proto ve věci aktivně věcně legitimována.7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a z potvrzení o platbě soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, ., soud zjistil, že částka 20 000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, byla připsána na účet žalované.8. Původní věřitel poskytoval úvěr v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná smlouvu neuzavírala v rámci podnikání. Jedná se proto o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, případně z databáze nebo jiných zdrojů. Úvěr může poskytnout jen tehdy, nevyplývají-li z výsledku posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona se posuzuje zejména schopnost spotřebitele hradit sjednané splátky na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a podle způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou téhož zákona; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.11. Žalobkyně uvedla pouze obecné tvrzení, že původní věřitel žalovanou lustroval ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Neuvedla však, jaké konkrétní údaje o příjmech, pravidelných výdajích, existujících závazcích a způsobu splácení dosavadních dluhů měl původní věřitel při posouzení k dispozici, z jakých zdrojů je získal, jak je ověřil ani jak je vyhodnotil. K těmto skutečnostem neoznačila důkazy a přes výzvu soudu je nedoplnila.12. Z žaloby ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, soud dále zjistil, že žalovaná již dne , datum, uzavřela s týmž původním věřitelem jinou smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí bylo poskytnuto dalších 20 000 Kč, aniž by žalovaná na tento úvěr uhradila jakoukoli splátku. Původní věřitel proto měl při posuzování úvěruschopnosti žalované k dispozici informaci o jejím dalším, krátce předtím vzniklém závazku vůči témuž věřiteli.13. Žalobkyně jako postupnice, která uplatňuje právo ze smlouvy, nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že původní věřitel před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované řádně posoudil. Nestačí obecné tvrzení, že původní věřitel informace o poměrech žalované vyžádal a ověřil. Musí být zřejmé, jaké konkrétní údaje o příjmech, pravidelných výdajích, stávajících závazcích a platební morálce žalované měl původní věřitel k dispozici, z jakých zdrojů je získal, jak je ověřil a jak je vyhodnotil.14. Žalobkyně však nepředložila žádný důkaz o tom, že původní věřitel úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy zkoumal. Nepředložila zejména žádost o úvěr, zákaznickou kartu, doklady o příjmech a výdajích žalované, podklady o jejích závazcích, výstupy z databází ani záznam o výsledku posouzení.15. Žalobkyně se přes řádné předvolání k jednání nedostavila a nereagovala ani na výzvu soudu ke doplnění žaloby ohledně posouzení úvěryschopnosti žalované. Nevyužila tak možnost doplnit skutková tvrzení či důkazy týkající se postupu původního věřitele při posouzení úvěruschopnosti. Žalovaná se sice rovněž nedostavila a k vlastním poměrům ničeho neuvedla, její procesní nečinnost však nemůže nahradit důkazní povinnost žalobkyně.16. S přihlédnutím k dalšímu úvěru poskytnutému žalované krátce před uzavřením nyní posuzované smlouvy, k absenci jakýchkoli úhrad na tento dřívější úvěr a k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné konkrétní údaje o příjmech, výdajích a závazcích žalované, dospěl soud k závěru, že při řádném posouzení musely existovat důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splatit nově poskytovaný úvěr. Původní věřitel proto neměl žalované úvěr poskytnout. Smlouva o spotřebitelském úvěru je z tohoto důvodu neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.17. Neplatnost smlouvy však nezbavuje žalovanou povinnosti vrátit poskytnutou jistinu. Žalované bylo prokazatelně poskytnuto 20 000 Kč a nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by z této částky cokoli uhradila. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na vrácení jistiny v plné výši 20 000 Kč.18. Žalobkyni pro neplatnost smlouvy nenáleží poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 676,29 Kč. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení uplatněný z částky 32 676,29 Kč od 21. 6. 2024. Podle § 1970 o. z. může věřitel požadovat úrok z prodlení pouze po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu. V případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru se však splatnost povinnosti spotřebitele vrátit jistinu neřídí původně sjednaným datem splatnosti ani obecnou úpravou § 1958 odst. 2 o. z.; spotřebitel vrací jistinu v době přiměřené svým možnostem podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.19. Lhůtu tří dnů stanovenou v oznámení o postoupení pohledávky a v předžalobní výzvě nelze považovat za dobu přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se proto jejím marným uplynutím nedostala do prodlení a žalobkyni nevzniklo právo na zákonný úrok z prodlení.20. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu poskytnuté a dosud nevrácené jistiny 20 000 Kč a ve zbývající části ji zamítl.21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně uplatnila jistinu 32 676,29 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 21. 6. 2024. Úrok vyčíslený do dne vyhlášení rozsudku, tj. do 25. 8. 2026, činí za 795 dní 10 497,82 Kč. Hodnota uplatněného peněžitého nároku tak ke dni vyhlášení rozsudku činila celkem 43 174,11 Kč.22. Žalobkyně měla úspěch co do částky 20 000 Kč, tedy v rozsahu přibližně 46,32 %. Žalovaná byla úspěšná přibližně v rozsahu 53,68 %; její čistý procesní úspěch proto činí přibližně 7,36 %. Žalované však podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly a jejich náhradu ani neuplatnila. Soud jí proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.