11 C 12/2026-32 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 046 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaným byla dne 23. 7. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 9 000 Kč, kterou se zavázal vrátit do 22. 8. 2024. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení poplatku z poskytnutí úvěru ve výši 3 779, 70 Kč a smluvního úroku ve výš 266,30 Kč. Žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil dluh v plné výši. Dne 10. 9. 2025 byla žalovanému zaslána upomínka. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 9. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně se návrhem domáhala zaplacení nesplacené jistiny se zákonným úrokem z prodlení od 13 046 Kč, eventuálně zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který následně zrušil pro nedoručení žalovanému. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil.3. Žalobkyně po předchozí odmluvě a žalovaný bez omluvy se k nařízenému jednání nedostavili. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Na základě smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne 23. 7. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně uhradit dle podmínek stanovených smlouvou. Ke dni podání žaloby neuhradil dluh v plné výši. Dne 10. 9. 2025 byla žalovanému zaslána upomínka.5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když v řízení bylo prokázáno, že v daném případě došlo k poskytnutí finančních prostředků právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému, který je v plné výši nevrátil, byť smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, že by byla splněna povinnost prověřit řádně úvěruschopnost žalovaného. Nicméně soud má za to, že se jedná o bezdůvodné obohacení, k jehož vydání byl žalovaný žalobkyní vyzván prostřednictvím zaslané upomínky, přičemž sama žalovaná požadovala eventuálním petitem úhradu dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky na jeho bankovní účet bez právního důvodu, které jí žalovaný nevrátil, čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatil bez spravedlivého důvodu a získal majetkový prospěch, a proto je povinen žalobkyni vydat, oč se obohatil. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nikterak nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. tohoto občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována.12. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalovanou částku žalobkyni uhradil. S ohledem na uvedené tak soud považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu stran bezdůvodného obohacení vyhověl a žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % p. a. od 19. 9. 2025 do zaplacení. Soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, když žalovaný se dostal s úhradou splátek do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.13. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal z větší části úspěšnému žalobci nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové částce 507 Kč. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky ve výši 15 620,79 Kč, přičemž mu bylo vyhověno co do částky 9 000 Kč. Z toho vyplývá, že žalobce měl ve sporu úspěch ve výši 61,03 % a neúspěch ve výši 38,97 %, v důsledku čehož má nárok na 22,06 % požadovaných nákladů řízení. Náklady právního zastoupení tak činily celkem částku 2 300 Kč, z čehož 22,06 % představuje částku 507 Kč. Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává týž žalobce ve skutkově a právně obdobných věcech.14. Lhůta k plnění byla podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.