12 C 37/2026-85 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 25. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 25 061 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel dne 25. 2. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázal poskytnou žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem 23 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet, hradit úroky z úvěru 16,9 % ročně a platit poplatky podle ceníku. Žalovaný neplnil řádně své závazky ze smlouvy a právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 4. 5. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou s účinností ke dni 1. 8. 2025. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 22 961 Kč, dále poplatků ve výši 2 100 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 117,35 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru ve výši 2 341,60 Kč (oba úroky kapitalizovány ke dni postoupení pohledávky), zákonného úroku z prodlení 12 % ročně z částky 25 061 Kč a úroku 12 % ročně z částky 22 961 Kč, obojí od 2. 8. 2025 do zaplacení. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 5. 5. 2026 za přítomnosti žalobkyně a v nepřítomnosti žalovaného, který byl řádně a včas k nařízenému jednání předvolán a bez omluvy se nedostavil. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěrový rámec 23 000 Kč s úrokovou sazbou 16,90 % ročně, RPSN 18,10 % a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 690 Kč (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 25. 2. 2022, z Ceníku pro soukromou klientelu a ze Všeobecných obchodních podmínek). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky, přesto byl v prodlení s úhradou svých závazků ze Smlouvy, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 4. 5. 2025, o čemž žalovaného písemně informovala a vyzvala ho k zaplacení dlužné částky (zjištěno z přehledu splácení úvěru zpracovaného žalobkyní, z výpisů z úvěrového účtu žalovaného, z Poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 2. 4. 2025 a z dokumentu označeného jako „Splaťte okamžitě celý dluh“ ze dne 4. 5. 2025). Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o této skutečnosti písemně informován a vyzván k zaplacení dlužné částky (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2025, z Dohody o úplatě ze dne 31. 7. 2025, z Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 6. 8. 2025, ze Seznamu pohledávek, z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 8. 2025 a z podacího lístku z téhož dne). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 29 800,55 Kč před podáním žaloby (zjištěno z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 20. 10. 2025 a z podacího lístku z téhož dne). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho příjem činí 21 421 Kč, jeho výdaje 0 Kč a splátky 0 Kč, přičemž žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době žádosti spotřební úvěr se splátkou 10 693 Kč. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalobkyně stanovila jeho životní výdaje včetně bydlení na 6 857 Kč (vše zjištěno z dokumentu označeného jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ ze dne 25. 2. 2022 a z Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu). Žalovaný měl na svém bankovním účtu zůstatky v záporných číslech (zjištěno z , Anonymizováno, .5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, dokazování přitom bylo provedeno v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí věci.6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření Smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 684,52 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením Smlouvy. Žalobkyně tvrdila, že došlo ke splnění povinnosti poskytovatele s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet, když vyšla z tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmu ve výši 21 421 Kč měsíčně, přičemž celkové životní náklady žalovaného (včetně bydlení) žalobkyně stanovila na 6 857 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného sice vyplynulo, že má příjmy v jím deklarované výši, nicméně také z nich bylo zřejmé, že finanční situace žalovaného není stabilní a že jeho příjmy často nepostačují k pokrytí jeho výdajů, neboť zůstatky na jeho bankovním účtu se pohybovaly v záporných číslech. Rovněž bylo zřejmé, že žalovaný ve svých žádostech uvádí nepravdivé údaje, když uvedl výši jeho životních nákladů částkou 0 Kč a stejně tak splátek jiných úvěrů, přitom žalovaný v době žádosti o úvěr již splácel jiný úvěr s vysokou měsíční splátkou ve výši 10 693 Kč. Žalobkyně celkové životní náklady žalovaného stanovila výpočtem, ale žádným způsobem se nezabývala reálnými výdaji na bydlení a dalšími životními potřebami žalovaného. Navíc soud konstatuje, že žalobkyní stanovené měsíční životní náklady žalovaného považuje za podhodnocené a nereálné, nijak nereflektující skutečnou finanční situaci žalovaného. Žalobkyně tedy neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost Smlouvy (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně tak v tomto směru neunesla břemeno důkazní.13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému plnění ve výši 11 684,52 Kč. Na tento dluh nebyla uhrazena žádná částka, proto soud uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobkyni tuto částku. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí finančních prostředků do doručení první prokázané výzvy uplynula lhůta přiměřená k vrácení. Žalovaný ani žalobkyně nevyužili svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentně souhlasili s lhůtou běžící podle lhůty stanovené ve výzvě k vrácení. Splatnost soud určil podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku podle výzvy k plnění ze