21 C 20/2026-42 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 19. 9. 2025 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 22 674,80 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 282,10 Kč (splatným 20. 8. 2025), s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 735,98 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně z částky 20 311,07 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 20 311,07 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení.2. Žalobkyně dne 2. 3. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které poskytla žalovanému 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr čerpat jednorázově do 10. 3. 2023 a splatit jistinu úvěru nejpozději k 25. 2. 2026 spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru. Doba trvání úvěru byla stanovena na 36 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 18,90 % p. a., hodnotou RPSN 20,59 %, přičemž výše měsíční (anuitní) splátky byla stanovena na 1 870 Kč. Od 25. 3. 2023 byl žalovaný povinen splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny úvěru anuitní splátkou vždy ke každému 25. dni kalendářního měsíce. Výše poslední splátky jistiny měla odpovídat částce nesplacené jistiny úvěru a nesplacených úroků. Žalovaný vyčerpal částku úvěru dne 3. 3. 2023. Sazebník poplatků tvoří nedílnou součást úvěrové smlouvy, přičemž žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že se seznámil s obsahem všech dokumentů tvořících její přílohy a že s nimi souhlasí.3. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, čímž porušil povinnost hradit své závazky řádně a včas podle uzavřené smlouvy. Podle všeobecných obchodních podmínek tím mělo dojít k zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Žalobkyně dne 2. 7. 2025 zaslala žalovanému písemnost označenou jako „Výzva k okamžitému splacení dluhu“, ve které jej informovala o uplatnění práva na okamžité splacení všech úvěrových pohledávek z důvodu prodlení žalovaného. V této výzvě stanovila žalovanému lhůtu k úhradě celé pohledávky do 20. 8. 2025. Žalovaný však stanovenou částku ve stanovené lhůtě neuhradil, když na úvěr uhradil toliko 47 595,20 Kč4. Celková výše uplatněné pohledávky má činit 22 674,80 Kč. Tato částka má sestávat z nesplacené části jistiny úvěru ve výši 20 311,07 Kč a z úvěrových poplatků ve výši 2 363,73 Kč. Žalobkyně požaduje také úhradu kapitalizovaného výpůjčního úroku z nesplacené jistiny. Žalovaný uhradil poslední splátku dne 19. 3. 2025. Výpůjční úrok kapitalizovala ode dne následujícího po této úhradě, tedy od 20. 3. 2025, až do dne vydání historického výpisu, tj. do 1. 9. 2025.5. Žalobkyně uvádí, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých spotřebitelem a současně z širokého souboru informací, které sama aktivně zjišťuje z nezávislých zdrojů. Čerpá zejména z bankovních registrů, nebankovních registrů a dalších databází umožňujících ověřit existující závazky a platební morálku žadatele. Dále uvádí, že využívá interní databázi Skupiny , právnická osoba, ., obsahující historická data o klientech skupiny. Žalobkyně také uvádí, že prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku, v evidenci exekucí, v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra a v evidenci adres ohlašoven. Při posuzování příjmů a výdajům žalovaného žalobkyně vycházela z jeho čestného prohlášení o příjmech a současně porovnala jím uvedené výdaje s údaji o životním minimu a se statistickými údaji Českého statistického úřadu, zejména ohledně výdajů na bydlení. Dále uvádí, že pracovala s údaji o rodinném stavu, bytových poměrech a zdravotním stavu žalovaného, jak je uvedl v podaných prohlášeních. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, a tyto informace porovnala s údaji získanými z nezávislých zdrojů. Vyhodnotila výdaje žalovaného v celkové výši 25 188 Kč, přičemž tato částka zahrnovala ostatní výdaje a náklady na pojištění ve výši 600 Kč, výdaje na bydlení ve výši 12 873 Kč a částku životního minima 4 620 Kč, dále závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 3 559 Kč a závazky žalovaného vůči ní ve výši 3 536 Kč. Údaje uvedené žalovaným konfrontovány s informacemi získanými z bankovních a nebankovních registrů, dalších externích databází a interních databází Skupiny , právnická osoba, . Žalobkyně uvádí, že prověřila závazky žalovaného, platební morálku, případná insolvenční či exekuční řízení, platnost předloženého průkazu totožnosti a adresu trvalého bydliště, přičemž z těchto zdrojů nezjistila žádné negativní skutečnosti. Žalobkyně využila interní ekonomický model pracující s demografickými a statistickými údaji a že postupovala způsobem, který umožnil porovnat údaje poskytnuté žalovaným s objektivními informacemi získanými z nezávislých zdrojů. Podle jejího tvrzení neměla důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný bude schopen úvěr splácet, což dokládá také tím, že žalovaný řádně hradil splátky téměř po dobu dvaceti čtyř měsíců.6. Žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, v němž soud konstatoval, že pro závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru nepostačuje pouze zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele, neboť takové pochybení nemusí nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Podle žalobkyně byl poskytnutý úvěr ze strany žalovaného dlouhodobě řádně splácen.7. Otázku posuzování úvěruschopnosti je třeba vykládat v souladu se směrnicí 2008/48/ES a že podle jejího názoru dochází v praxi k nepřesné a paušalizující interpretaci judikatury vyšších soudů. Tvrdila, že z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci CA Consumer Finance SA vyplývá, že směrnice neukládá poskytovateli úvěru povinnost systematicky ověřovat pravdivost informací poskytnutých spotřebitelem, a že pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví umožňují použít při posouzení úvěruschopnosti různé metody včetně ekonomických modelů, pokud jsou přiměřené charakteru úvěru. Dále odkazovala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1522/2020, z něhož podle jejího názoru plyne, že postup poskytovatele nelze paušalizovat, a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 ICdo 27/2021, které podle ní připouští vycházet nejen z informací poskytnutých žadatelem, ale i z interních a externích databází. Žalobkyně také tvrdila, že rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze připouští použití ekonomického modelu k nahrazení výdajů žadatele v případě, že jeho skutečně tvrzené výdaje nejsou vyšší než částky stanovené tímto modelem.8. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.9. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 2. 3. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které žalovanému poskytla 50 000 Kč. Úvěr měl být čerpán na úvěrový účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit celkovou částku v měsíčních splátkách ve výši 1 870 Kč. RPSN činilo 20,59 %. Dne 3. 3. 2023 žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč na účet č. , č. účtu, (prokázáno smlouvou o úvěru a výpisem z účtu č. , č. účtu, – na čl. 34 spisu).ii. Žalovaný na pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru uhradil celkem 47 595,20 Kč. Jedná se o nerozporované tvrzení žalobkyně.iii. Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení vyplývá, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z toho, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, jeho měsíční příjmy ze závislé činnosti činí 26 000 Kč, jeho měsíční náklady na bydlení činí 3 000 Kč, ostatní náklady 600 Kč, jeho měsíční splátky úvěru u žalobkyně činí 3 535 Kč, výše úvěrové splátky u jiných osob činí 3 120 Kč (výše dluhu 122 576 Kč).iv. Výzvou ze dne 2. 7. 2025 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 9 863,37 Kč. Dopis obsahující výzvu byl odeslán uložen na poště dne 4. 7. 2025 (prokázáno poštovním podacím archem).v. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu k plnění ze dne 26. 8. 2025, kterou jej vyzval k zaplacení dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru. Dopis byl žalovanému doručen dne 27. 8. 2025. Tato skutečnost byla prokázána příslušnou výzvou a výpisem ze sledování zásilek.vi. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.10. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.12. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. Podl