ECLI: ECLI:CZ:OSPB:2026:21.C.3.2026.1 Datum: 2026-06-02 Předmět: zaplacení 58 480,34 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 9 z. č. 145/2010 Sb., § 2993 z. č. 89/2012 Sb., § 1968 z. č. 89/2012 Sb., § 1958 z. č. 89/2012 Sb., § 1970 z. č. 89/2012 Sb. neplatnost smlouvybezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
O co šlo: zaplacení 58 480,34 Kč s příslušenstvím (§ 9 z. č. 145/2010 Sb., § 2993 z. č. 89/2012 Sb., § 1968 z. č. 89/2012 Sb., § 1958 z. č. 89/2012 Sb., § 1970 z. č. 89/2012 Sb.)
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 6. 1. 2026 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 58 480,34 Kč, kapitalizovaný úrok od 16. 4. 2024 do 16. 8. 2024 ve výši 5 096,41 Kč, smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 57 441,34 Kč od 14. 2. 2025 do 15. 5. 2025, dále úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 57 441,34 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 57 441,34 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení.2. Společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě žádosti žalovaného o poskytnutí kreditní karty ze dne 7. 4. 2014 poskytla žalovanému úvěr ke kreditní kartě. Žádost byla bankou akceptována, žalovanému byl otevřen úvěrový účet a poskytnuta , Anonymizováno, , Anonymizováno, kreditní karta, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru ke kreditní kartě, a to nejpozději aktivací karty či provedením první transakce. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami.3. Podle žalobkyně její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací, včetně systému , Anonymizováno, , tak i kontrolou veřejně dostupných evidencí, zejména insolvenčního rejstříku a dalších databází. Současně vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí kreditní karty. Na základě těchto podkladů nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by bránila poskytnutí úvěru. Skutečnost, že žalovaný úvěr po určitou dobu čerpal a splácel, navíc nasvědčuje tomu, že byl objektivně schopen úvěr splácet. K tomu lze dodat, že ani případné pochybení při posouzení úvěruschopnosti samo o sobě nevede bez dalšího k závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru; je nutné postavit najisto, že spotřebitel nebyl objektivně schopen úvěr splácet, jak vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).4. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Banka proto přistoupila k zesplatnění dluhu, a to dne 20. 8. 2024. Ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného částku 63 576,75 Kč, sestávající z jistiny ve výši 57 441,34 Kč, kapitalizovaných úroků ke dni 16. 8. 2024 ve výši 5 096,41 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 039 Kč. Výše dluhu i jeho jednotlivých složek vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty.5. Ke dni 1. 3. 2016 došlo k převodu části závodu společnosti , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, ., a to v oblasti produktů osobního bankovnictví a kreditních karet, na základě smlouvy o prodeji části závodu. Tím došlo ke změně v osobě poskytovatele kreditní karty, prostřednictvím které žalovaný úvěr čerpal.6. Aktivní legitimace žalobkyně je dána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 26. 2. 2025 mezi společností , Anonymizováno, ‑, Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , jakož i navazujícím postoupením pohledávky na žalobkyni. Pohledávka za žalovaným byla součástí postoupeného souboru pohledávek a její postoupení bylo žalovanému oznámeno.7. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.8. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 7. 4. 2014 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které aktivovala žalovanému , Anonymizováno, , Anonymizováno, kreditní kartu základní s úvěrovým limitem ve výši 50 000 Kč. Tento byl později zvýšen na 60 000 Kč. Žalovaný souhlasil s tím, že součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky a Sazebník poplatků , Anonymizováno, kreditních karet. Úroková sazba činila 23,99 % ročně. Výše 12 měsíčních splátek činila 4 728 Kč. To bylo prokázáno smlouvou o , Anonymizováno, kreditní kartě.ii. Na základě smlouvy o prodeji části závodu došlo ke dni 1. 3. 2016 k převodu části závodu společnosti , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, ., a to v segmentu produktů osobního bankovnictví a kreditních karet; tato skutečnost byla prokázána smlouvou o prodeji části závodu ze dne 5. 1. 2016.iii. Ke dni 16. 08. 2024 činil debet na kreditní kartě 63 576,75 Kč (viz výpisy z kartového účtu , právnická osoba, . za období od 16. 07. 2024 - 16. 08. 2024).iv. Po tomto datu žalovaný na svůj dluh uhradil 5 890,42 Kč (nepopřené tvrzení žalobkyně).v. Smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2023/14 ze dne 26. 2. 2025 postoupila společnost , právnická osoba, . pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2023/14 ze dne 26. 2. 2025 a Příloha č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek č. 12/2023/14 ze dne 26. 2. 2025).vi. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.9. S ohledem na datum uzavření smluv posuzoval soud věc podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).10. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.14. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 63 576,75 Kč. Žalobkyně byla proto povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením této smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.15. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o pr