1 C 169/2020-37 — Okresní soud v Pelhřimově

Žalobkyně se ve své žalobě domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10% ročně. 2 1 C 104/2020 Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] provedla převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice [obec], žalovanému byla prokázána přítomnost alkoholu, dechovou zkouškou byla naměřena hodnota 2,73‰. Náklady na převoz žalovaného spočívající v náhradě za použití služebního dopravního prostředku představují částku [částka]. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzýván, dlužnou částku však neuhradil. Účastníci souhlasili s postupem soudu podle § 115a o.s.ř., proto soud rozhodl bez nařízení jednání a vycházel přitom z obsahu spisu a z předložených důkazů. Soud učinil skutkový závěr o tom, že žalobkyně dne [datum] provedla převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice [obec], žalovanému byla prokázána přítomnost alkoholu a je tak povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], jako náhradu za použití služebního dopravního prostředku. Nárok žalobkyně vyplývá z ust. § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Dále je žalovaný povinen zaplatit i úrok z prodlení, vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých částek, výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. Podle výsledku sporu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., které spočívají v paušální náhradě za dva úkony po [částka] (podání žaloby a výzva k plnění), celkem tedy [částka], dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.. Podle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. je žalovaný povinen zaplatit soudní poplatek z návrhu v částce [částka]. Odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v jeho zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o.s.ř., neboť proti rozsudku není odvolání přípustné.