1 C 175/2022-20 — Okresní soud v Pelhřimově

Žalobkyně se ve své žalobě domáhala na žalovaném zaplacení částky 774 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 774 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5% ročně. 2 1 C 175/2022 Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] provedla převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice [obec], žalovanému byla prokázána přítomnost alkoholu, dechovou zkouškou byla naměřena hodnota 1,62‰. Náklady na převoz žalovaného spočívající v náhradě za použití služebního dopravního prostředku představují částku 387 Kč. Dále tvrdila, že provedla převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice [obec] i dne [datum], žalovanému byla prokázána přítomnost alkoholu, dechovou zkouškou byla naměřena hodnota 1,68‰. Náklady na převoz žalovaného spočívající v náhradě za použití služebního dopravního prostředku představují částku 387 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužných částek vyzýván, ničeho však neuhradil. Žalobkyně omluvila svoji neúčast při jednání, žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, proto soud postupem podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud učinil skutkový závěr o tom, že žalobkyně ve dnech [datum] a [datum] provedla převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice [obec], žalovanému byla v obou případech prokázána přítomnost alkoholu a je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 387 Kč za každý z převozů, jako náhradu za použití služebního dopravního prostředku, celkem tedy 774 Kč. Nárok žalobkyně vyplývá z ust. § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Dále je žalovaný povinen zaplatit i úrok z prodlení, ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých žalovaných částek, výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. Podle výsledku sporu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., které spočívají v paušální náhradě za tři úkony po 100 Kč (podání žaloby a dvě výzva k plnění), celkem tedy 300 Kč, dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.. Podle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. je žalovaný povinen zaplatit soudní poplatek z návrhu v částce 1 000 Kč. Odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v jeho zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o.s.ř., neboť proti rozsudku není odvolání přípustné.