19 C 10/2022-58 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala na žalovaném zaplacení částky 56 422 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 62 292 Kč od 21. 8. 2021 do 25. 10. 2021, se zákonnými úroky z prodlení z částky 61 292 Kč od 26. 10. 2021 do 16. 11. 2021, se zákonnými úroky z prodlení z částky 57 422 Kč od 17. 11. 2021 do 31. 12. 2021, se zákonnými úroky z prodlení z částky 56 422 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, dále zaplacení pohledávky ve výši 14 342,71 Kč a úroku ve výši 64,6% p.a. z částky 54 178,48 Kč od 21. 8. 2021 do 13. 9. 2021 ve výši 2 243,52 Kč, úroku ve výši 8,25% p.a. z částky 54 178,48 Kč od 14. 9. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 1 282,93 Kč, úroku ve výši 8,25% p.a. z částky 54 125,68Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 8. 2021 dosáhne částky 185 529 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč, úvěr byl žalovanému vyplacen dne 25. 3. 2021 a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s úroky ve výši nominální úrokové sazby 64,6% ročně ve 48 měsíčních splátkách po 3 221 Kč, počínaje dubnem 2021. Žalovaný nesplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru a do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze částky, a to ve výši 3 222 Kč dne 4. 5. 2021, ve výši 3 220 Kč dne 23. 6. 2021a ve výši 3 220 Kč dne 30. 7. 2021. Zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 1 497 Kč a dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů podle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 800 Kč. Povinnost k náhradě nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného byla sjednána podle § 122 odst. 1 písm. a) zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru podle bodu 6.3 smlouvy a žalovaný se dostal do prodlení u třetí splátky splatné dne 15. 6. 2021 k 19. 8. 2021 došlo k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 59 995,68 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Bylo též sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platit úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. V bodě 6.5 smlouvy bylo též sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 21. 8. 2021 až do úplného zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný pouze uhradil částky, a to ve výši 1 000 Kč dne 25. 10. 2021, ve výši 3 870 Kč dne 16. 11. 2021 a ve výši 1 000 Kč dne 31. 12. 2021. Na základě takto uzavřené smlouvy pak žalobkyně vyčísluje dlužné částky, u kterých se domáhá touto žalobou jejich zaplacení. 3 19 C 10/2022 3. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, a proto soud postupem podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] z oznámení o schválení úvěru ze dne 26. 3. 2021 soud zjišťoval, že byla mezi účastníky uzavírána smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. obč. zák., podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal jej zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 3 221 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 64,60% p.a., výše předpokládané roční procentní sazby nákladů na úvěr 87,62%. Pro případ prodlení žalovaného ve splácení úvěru si účastníci sjednali podmínky zesplatnění úvěru, tak jak jsou uváděny v žalobě, dále i sjednali smluvní pokutu, jak je rovněž v žalobě tvrzeno. Z oznámení žalobkyně ze dne 19. 8. 2021 je rovněž zjišťováno, že byla specifikována dlužná částka ke dni zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k její úhradě a žalovaný tedy vyzýván k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru podáním žalobkyně ze dne 15. 6. 2021, 16. 8. 2021 a 16. 7. 2021. Žalobkyně též dokládala posouzení úvěruschopnosti žalovaného doklady o jeho poměrech. Ze statistiky úrokových saze ČNB soud zjistil, že v době uzavření předmětné smlouvy byla úroková sazba za poskytnutí úvěru v průměru 6,23% p.a.. 5. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 7. Vzhledem k ujednáním smlouvy o úvěru se soud zabýval tím, zda smlouva není absolutně neplatná podle ust. § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor s dobrými mravy. Soud v této souvislosti poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor ze dne 27. 9. 2022, č.j. 15 Co 193/2022-70, ve kterém se obdobně zabýval platností právního úkonu – uzavřené smlouvy, která byla uzavírána žalobkyní s jiným dlužníkem a ve svém rozhodnutí poukazoval vedle nálezů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, III. ÚS 562/12, II. ÚS 3194/18 i na judikaturu Nejvyššího soudu v exekučních věcech ohledně způsobu posuzování platnosti smluv o spotřebitelských úvěrech jako např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019, 20 Cdo 75/2020 a bylo v těchto souvislostech poukazováno na případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98% po 184,17%, kde dlužník měl při splatnosti v průměru 3 - 4 roky zaplatit 2x - 3x více, než byla poskytnuta částka, jejíž zaplacení bylo zajištěno i několika smluvními pokutami, denními i jednorázovými. Dále je odvolacím soudem poukazováno na to, že za přiléhavou k posuzované smlouvě považuje úrokovou sazbu z úvěrů domácnostem na spotřebu ke dni uzavření smlouvy podle databáze ČNB poměřovanou ke sjednané zápůjční úrokové sazbě. 8. V daném případě, i když žalobkyně není bankovním subjektem a je třeba k tomuto přihlédnout, pokud jde o sjednání úrokové sazby, tak jak je namítáno žalobkyní, nelze přehlédnout, že úroková sazba z úvěru domácnostem podle statistiky v době uzavření předmětné smlouvy činila 6,23%, sjednaná úroková sazba ve smlouvě na poskytnutí úvěru byla ve výši 64,6%, jedná se o výrazné několikanásobné překročení průměrné úrokové sazby vyplývající ze statistiky ČNB a rovněž, pokud byla splatnost úvěru stanovená na 4 roky v měsíčních splátkách po 3 221 Kč, tak při tomto za 48 měsíců bylo tak být uhrazeno 154 608 Kč, tedy se jedná o 2,81x více proti poskytnuté výši úvěru nehledě na zajištění úvěru smluvními pokutami. 4 19 C 10/2022 9. Proto soud dospívá k závěru o absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru podle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor s dobrými mravy, proto žalobkyni náleží pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 55 000 Kč, tak jak je i tvrzeno žalobkyní, bylo zaplaceno celkem 15 532 Kč, proto zbývá k úhradě částka 39 468 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Poněvadž žalobou byly uplatněny i zákonné úroky z prodlení z dlužných částek, nebylo důvodu žalobkyni nepřiznat zákonný úrokem z prodlení z částky 39 468 Kč, když soud vychází z ust. § 573 ohledně domněnky doby dojití předžalobní výzvy žalobkyně žalovanému ze dne 13. 4. 2002 a z poštovního podacího archu ohledně zaslání této výzvy ze dne 13. 4. 2022, když podle předžalobní výzvy mělo dojít k úhradě dlužné částky okamžitě, tedy bez zbytečného odkladu. Tato lhůta přímo sice neurčuje v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost plnit, či jinak konat, ale je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jejíž doba trvání závisí na okolnostech konkrétního případu, tedy v daném případě se jedná o lhůtu v řádu dnů (rozsudek NS ČR sp. zn. 32 Cdo 2484/12). S ohledem na okolnosti tohoto případu, dále ve vztahu k ust. § 573 a k přiměřené době pro poukázání dlužné částky, proto soud stanovil počátek prodlení od 26. 4. 2002 a od tohoto data je povinen žalovaný zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 39 468 Kč, jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. 10. Pokud bylo žalobkyní žádáno na žalovaném, aby zaplatil více, nežli soud rozhodl v tomto rozsahu, v tom byla žaloba zamítnuta. 11. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postu