5 C 253/2021-73 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce podal u soudu dne [datum] žalobu, z jejíhož obsahu vyplývá, že dle žalobce žalovaná jako [anonymizováno] [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], ve věci návrhu na obnovu řízení odmítla žalobcem dodané nové důkazy, v odůvodnění 2 5 C 253/2021 uvedeného usnesení fabulovala, když uvedla, že„ odsouzený nakoupil nábytek na firmu (myšleno [anonymizováno]), ale ve skutečnosti využíval soukromě“, což je dle žalobce naprostá lež, nepodložená fabulace, v žalobě popisuje z jeho pohledu, jak se celá událost stala. I při jednání soudu tvrdil, že on zde zaplatil zboží, které si objednal [příjmení] a které [příjmení] nezaplatil. Pokud by se žalovaná s žalobcem navrhovanými důkazy obeznámila, vyslechla navrhované svědky, zjistila by skutečnou pravdu a nikdy by nemohla písemně takovou lež vynést. Žalobce z důvodu lži žalované v uvedeném usnesení požaduje finanční odškodnění 30 000 Kč a písemnou omluvu. Při soudním jednání zdůvodnil výši požadované částky tak, že se vlastně jedná o výši ceny nábytku, kterou musel za [příjmení] zaplatit. Žaloba byla podána u [název soudu], usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla tato věc přikázána k projednání a rozhodnutí zdejšímu soudu. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, že domnělý nárok žalobce vyplývá z rozhodovací činnosti soudu, a to v řízení, které rozhodovala žalovaná jako [anonymizováno] [název soudu] a za této situace není ve věci dána její pasivní legitimace. Odpovědnost za škodu způsobenou mimo jiné nezákonným rozhodnutím, je upravena zvláštním způsobem [číslo] Sb., přičemž dle tohoto zákona odpovídá za případnou škodu stát, když je třeba postupovat při uplatnění nároku způsobem, který tento zákon upravuje. Osobní odpovědnost žalované za případnou škodu, která by její rozhodovací činností vznikla, je tudíž zcela vyloučena. Žalobce v žalobě zpochybňuje skutková tvrzení, z nichž bylo vycházeno v pravomocně skončeném trestním řízení proti jeho osobě a následně i v řízení o povolení obnovy tohoto pravomocně skončeného trestního řízení a dle stávající soudní praxe civilní soud nemá právo posuzovat, zda v trestním řízení došlo k pochybení soudce. Pokud by žalobce opíral svůj nárok na ochranu osobnosti, jednalo by se o zásah do zásady volného hodnocení důkazů a zpochybňování již pravomocného soudního řízení. Navrhla tedy zamítnutí žaloby. 3. Soud z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], zjistil, že uvedeným usnesením rozhodla v neveřejném zasedání žalovaná jako samosoudkyně uvedeného soudu v trestní věci odsouzeného žalobce pro v záhlaví usnesení uvedené přečiny o návrhu odsouzeného na obnovu řízení tak, že podle § 283 písm. d) tr. řádu návrh odsouzeného na obnovu řízení ve věci vedené u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka], byl zamítnut. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že žalobce byl pravomocně odsouzen rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, opakovaně podával návrhy na obnovu řízení, které byly v minulosti zamítnuty. Uvedeným usnesením bylo rozhodnuto o dalším návrhu na povolení obnovy řízení, soud uzavřel, že žalobcem jako odsouzeným navrhované důkazy jsou opakováním předchozí obhajoby, která se obsahově nikterak nemění, soud v odůvodnění hodnotil, z jakého důvodu není nutno provádět důkazy nyní opět odsouzeným navrhované. [příjmení] jiné je v odůvodnění uvedeno, že už od dokazování v hlavních líčeních bylo uváděno, že nábytek odsouzený nakoupil na firmu, ale ve skutečnosti využíval soukromě, soud shledává za neuvěřitelné, že takto hodlá odsouzený i nadále argumentovat, jde ostatně o formu obhajoby, která byla odsouzeným uplatňována již v nalézacím řízení a soud v tomto směru odkazuje na odůvodnění svých rozhodnutí s tím, že odsouzený se opakováním těchto návrhů pouze snaží soud donutit k jinému hodnocení již provedených důkazů, i když je zjevné, že vůbec žádnou zásadně novou skutečnost nepřinášejí. Toto usnesení [název soudu] napadl žalobce jako v uvedené věci odsouzený stížností, která byla zamítnuta usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], v jehož odůvodnění je konstatováno, že stížnost žalovaného není důvodná, řízení předcházející napadanému usnesení netrpělo žádnými vadami, návrh odsouzeného je dle názoru odvolacího soudu skutečně pouze opakováním toho, co v řízení nalézacím i v opakovaných předcházejících obnovách mnohokrát zaznělo a s čím se soudy obou stupňů již vypořádaly. 3 5 C 253/2021 4. Soud dospěl k závěru, že žaloba podaná proti žalované není důvodná, když na straně žalované shledal nedostatek její pasivní legitimace. Z obsahu podané žaloby vyplývá, že se jedná o žalobu na ochrany osobnosti dle § 81 a § 82 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.). 5. Podle § 81 odst. 1, 2 o.z. chráněna je osobnost člověka včetně jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívá zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí as jeho projev osobní povahy. 6. Podle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. 7. Podle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveném první části o.z., nahradí i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené útrapy. 8. Podle § 2951 odst. 2 o.z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. 9. Žalobce se svých nároků ohledně nemajetkové újmy ve formě omluvy a zaplacení finanční částky domáhá z toho důvodu, že ohledně jeho osoby byly v odůvodnění shora uvedeného rozhodnutí soudu uvedeny nepravdivé informace. Pro účely tohoto rozhodnutí není nutno nijak posuzovat, zda se v uvedeném rozhodnutí o pravdivá tvrzení jednalo či nikoli, zda v odůvodnění uvedeného rozhodnutí uvedené hodnocení důkazů je sto založit odpovědnost za náhradu nemajetkové újmy z důvodu porušení osobnostních práv žalobce, dle názoru zdejšího soudu lze pouze obecně konstatovat, že i odůvodněním rozhodnutí soudu lze, byť výjimečně, zasáhnout do osobnostních práv účastníka řízení (viz. Nález Ústavního soudu ze de [datum], sp.zn. [ústavní nález]). V daném případě se jedná o rozhodnutí [název soudu], které vydala žalovaná jako samosoudkyně uvedeného soudu, které byla věc, o níž rozhodla, přidělena dle rozvrhu práce. Ohledně případné odpovědnosti je však dle názoru soudu nutno vyjít ze zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, dle jehož § 1, § 2 a § 3 odst. 1 vykonávají v České republice nezávislé soudy, které mimo jiné projednávají a rozhodují trestní věc patřící do jejich pravomoci a v řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce, kterým je dle § 34 odst. 2 u okresního soudu jeho soudce. Dále je nutno vyjít ze zákona [číslo] Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dle jehož § 5 stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním nebo nesprávným úředním postupem a dle jehož § 6a odpovědnost státu a územních celků v samostatné působnosti za porušení práva na osobní svobodu se posoudí podle ustanovení tohoto zákona upravujících odpovědnost za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup. Z těchto ustanovení dle názoru soudu vyplývá, že nemůže být dána odpovědnost přímo soudce, který rozhodnutí vydal, vůči poškozenému, neboť se jedná vždy o rozhodnutí soudu jako takového a za případnou škodu odpovídá stát, včetně nemajetkové újmy z důvodu porušení práva na ochranu osobnosti. Z tohoto důvodu tedy soud musí konstatovat na straně žalované nedostatek pasivní legitimace být účastníkem tohoto řízení a není tedy nutno nijak věcně hodnotit, zda vůbec do osobnostních práv žalobce bylo jím uváděným způsobem zasaženo a proto soud i v průběhu řízení zamítl návrh žalobce na provádění dokazování výslechem svědka [příjmení]. Za této situace soud žalobu žalobce zamítl. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšný účastník. Žalované vznikly náklady řízení sestávající se z odměny 4 5 C 253/2021 za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast při jednání soudu) po 3 100 Kč dle § 7 a § 9 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění předpisů pozdějších (dále pouze advokátní tarif), tří paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1, 3 ad