12 C 18/2023-67 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 72 835 Kč s příslušenstvím, když s žalovaným uzavřel dne 26. 08. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] to prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním kódu. Došlo k uzavření smlouvy. Na základě smlouvy o úvěru bylo žalovanému poskytnut úvěr ve výši 46 000 Kč, když tato částka žalovanému došla 26. 08. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaným ve smlouvě ve výši 52,99 % splácet v měsíčních splátkách po 2 302 Kč. Schopnost žalovaného hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného databází, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný se ocitl v prodlení, do data zesplatnění úvěru byla uhrazena pouze 16. 09. 2019 částka 2 302 Kč. Došlo proto k zesplatnění celého úvěru a žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného potom vznikl i nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč. Po zesplatnění úvěru byla uhrazena dne 21. 08. 2020 částka 149,49 Kč, dne 01. 07. 2021 částka 57,26 Kč, dne 03. 08. 2021 částka 72,55 Kč, dne 24. 08. 2021 částka 73,04 Kč, dne 20. 09. 2021 částka 72,55 Kč, dne 19. 11. 2021 částka 26,75 Kč, dne 21. 12. 2021 částka 72,55 Kč, dne 04. 02. 2022 částka 75, 15 Kč, dne 06. 2022 částka 73,32 Kč, dne 06. 12. 2022 částka 83,68 Kč, celkem 756,19 Kč. Ke dni podání žaloby tedy žalovaný dlužil na jistině úvěru 49 435,79 Kč Smluvní pokutu 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného 400 Kč, smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny počínaje 28. 12. 2019 z částky 50 191,89 Kč, tedy 22 002 Kč, 43,28 % úroku za poskytnutí úvěru z původní jistiny 45 357,12 Kč a zákonné úroky z prodlení. 2. Žalovaný se k jednání nedostavil, soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 osř. věc projednal, rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soudu byla předložena předžalobní výzva ze dne 04. 05. 2023, karta klienta výzva k zaplacení dluhu a upozornění na možnost zesplatnění celého dluhu z 22. 11. 2019, oznámení o zesplatnění ze dne 26. 12. 2019, dále výpisy z účtu, návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 26. 08. 2019 a oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo], když vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 46 000 Kč, když byl dohodnut úrok ve výši 52,98 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 82 872 Kč v měsíčních splátkách po 2 300 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že dne 26. 08. 2019 bylo zasláno žalovanému 46 000 Kč. Dle vyjádření znalce k problematice úroční pohledávek efektivní úroková sazba činila 48,21 %. 4. Na základě prováděného dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 46 000 Kč. Tento se zavázal vrátit 82 872 Kč. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva i ohledně smluvní pokuty a hrazení nákladů. Žalovaný se dostal do prodlení, proto byl úvěr zesplatněn, žalovaný byl vyzýván k zaplacení dluhu, byl upozorňován na zesplatnění, byla mu zaslána předžalobní výzva. Na celkový dluh zaplatil pouze jednu splátku ve výši 2 302 Kč a poté několik menších částek v celkové výši 756,19 Kč. 3 12 C 18/2023 5. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle současné judikatury soudy jsou povinni v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva o úvěru spotřebitelského charakteru není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle ustanovení § 588 o. z. Jestliže souhrn práv a povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580 odst. 1 o. z. Mezi účastníky byl sjednán úrok z prodlení ve výši 43,28 %. Dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejích sjednání obvyklou stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Průměrná úroková sazba úvěru poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem na spotřebu činila dle statistiky v době uzavření smlouvy okolo 10 %. Přiznání vysokých úroků by mohlo být později důvodem pro částečné zastavení v případném exekučním řízení. Sjednaný úrok v daném případě podstatně převyšuje obvyklé úrokové sazby uplatněné bankami při poskytování úvěrů. Soud proto shledal smlouvu absolutně neplatnou podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Soud proto posuzoval závazky stran dle pravidel bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 299 odst. 1 a 2993 o. z. Každá ze stran tedy může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. Žalobce poskytl žalovanému 46 000 Kč, když ze strany žalovaného bylo zaplaceno 2 302 Kč a 756,19 Kč. [příjmení] zákonného úroku z prodlení pak v rámci vypořádání tohoto vztahu v uvedeném režimu proto žalovanému nemůže náležet žádná další částka. Okresní soud proto žalobě částečně vyhověl a přiznal žalobci právo na náhradu částky 42 941,81 Kč spolu s 10 % úroky z prodlení z částek tak, jak byly postupně žalovaným placeny a jak je rozvedeno v petitu. Pokud se žalobce domáhá dalších nároků z neplatné smlouvy, soud žalobu v této části zamítl. 6. Při rozhodování o náhradách řízení postupoval soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.