4 C 139/2023-29 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 19 602 Kč s příslušenstvím, když žalovaná uzavřela dne 31. 8. 2020 se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo]. 2 4 C 139/2023 Na základě smlouvy byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila. Žalovaná se zavázala zaplatit úrok v pevné výši 1 155 Kč. Dále se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 5 880 Kč, za administrativní činnost 1 107 Kč, a možnost platit splátky v hotovosti 2 160 Kč. Celkovou dlužnou částku 22 302 Kč se zavázala splácet v měsíčních splátkách po 1 593 Kč měsíčně. Žalovaná nehradila sjednané splátky, čímž porušila své závazky. Poslední splátka byla uhrazena dne 26. 2. 2021 ve výši 1 600 Kč. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny 6 766,06 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 369,85 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3 189,53 Kč, úhradu za administrativní činnost 604,89 Kč a úhradu za možnost platit splátky v hotovosti 1 171,67 Kč. Mezi účastníky potom byla sjednána úroková sazba 15 % Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná informována. 2. Žalovaná se k jednání nedostavila ani se neomluvila, soud proto ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze strany žalobce byla předložena smlouva o úvěru, ze které vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, a tato se zavázala vrátit celkem 22 302 Kč ve splátkách po 1 593 Kč, RPSN v daném případě činí 272,44 % Smlouva je ze strany žalované podepsána. Dále žalobce předložil předpis splátek, transakční historii, smlouvu o postoupení pohledávek, přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní výzvu. 4. Na základě prováděného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které bylo žalované poskytnuto 12 000 Kč s tím, že RPSN v daném případě činí 272,44 %. Žalovaná smlouvu podepsala, poskytla informace o zpracování osobních údajů, kdy byla zjišťována její úvěruschopnost. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná informována. 5. Soudy jsou povinny v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva o úvěru spotřebitelského charakteru není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle ust. § 588 o. z.. Jestli-že souhrn práv a povinností plynoucí ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle ust. § 580 odst. 1 o. z.. Při posuzování předmětné smlouvy dospěl okresní soud k závěru, že smlouva zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah, když zejména výše RPSN převyšuje běžnou úrokovou míru a je sjednáno souběžně několik dalších sankcí za prodlení dlužníka. Tuto neplatnost je nutno dovozovat celé smlouvě, protože v dané věci tvoří jednotlivá ujednání smlouvy provázaný celek. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva je neplatná posoudil žalobu podle pravidel bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 a § 2993 o. z.. Při absolutní neplatnosti smlouvy nastupuje bezdůvodné obohacení, které znamená, že každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. Vzhledem k tomu, že žalované bylo poskytnuto 12 000 Kč, přičemž dlužná jistina přesahuje částku 6 766,06 Kč, rozhodl soud, že žalovaná je povinna zaplatit dluh na jistině včetně zákonného úroku z prodlení do 19. 10. 2022 ve výši 746,87 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení z jistiny od 20. 10. 2022 do zaplacení. Pokud se žalobce domáhal dalších částek, soud žalobu v tomto rozsahu zamítl, tak jak v petitu uvedeno. Žalovanou částku soud uložil zaplatit žalované v zákonné lhůtě třech dní podle ust. § 160 o. s. ř.. 6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 3 4 C 139/2023