4 C 34/2023-22 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 52 243 Kč s příslušenstvím, když jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 8. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Právní předchůdce jako poskytovatel zápůjčky posoudil s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou půjčku splácet. Na základě smlouvy poskytl potom žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit jednak částku 2 4 C 34/2023 25 000 Kč a jednak částku 28 618 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 20 818 Kč, s úrokovou sazbou 24,24 % a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a za službu komfortního splácení ve výši 6 300 Kč. Celkovou částku se zavázala platit v 18-ti měsíčních splátkách po 2 979 Kč. Žalovaná nehradit žalované splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky. Ke dni 14. 10. 2020 činila dlužná částka na jistině 25 000 Kč a dlužný poplatek 28 618 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná informována. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek, tedy ke dni 28. 1. 2022 činila výše pohledávky bez příslušenství částku 67 628,15 Kč. Žalovaný požaduje zaplacení částky 52 243 Kč se stávající z dlužné jistiny 25 000 Kč, a dlužnou částku poplatku ve výši 27 343 Kč, dále kapitalizovaný úrok 2 912,17 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 526,56 Kč, dále úrok ve výši 24,24 % ročně z jistiny a zákonný úrok z jistiny. 2. Žalovaná se k jednání nedostavil. Soud proto vycházel z ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 2. 2020 [číslo] má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž se zavázala vrátit tuto částku a navíc poplatek ve výši 28 618 Kč, a to v splátkách. Jak je patrno ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr, žalovaná o úvěru požádala s tím, že je invalidní důchodkyně, žije s rodiči a příjem celé domácnosti činí 23 899 Kč. Soudu byly dále předloženy smluvní podmínky, smlouvy o spotřebitelském úvěru, přehled plateb, smlouva o postoupení pohledávek a příloha k této smlouvě, tedy seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzva. 4. Na základě prováděného dokazování dospěl okresní soud k skutkovému závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, a tato se zavázala vrátit navíc 28 618 Kč, což se nestalo. 5. Soudy jsou povinny v nalézacím řízení při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva o úvěru spotřebitelského charakteru není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle ust. § 588 o. z.. Jestli-že souhrn práv a povinností plynoucí ze smluv o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle ust. § 580 odst. 1 o. z.. Bez ohledu na to, že žalované byl poskytnut úvěr, přičemž jejím jediným zdrojem příjmů byl invalidní důchod, má soud za to, že ze samotné smlouvy i s tvrzení žalobce vyplývá, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, a tato se zavázala vrátit dalších 28 618 Kč, tedy 2x více než jí bylo půjčeno. Jedná se tedy zjevně o nevyvážený smluvní vztah mezi účastníky, a soud proto považuje smlouvu za absolutně neplatnou. Při absolutní neplatnosti smlouvy nastupuje režim bezdůvodného obohacení, který ve smyslu ust. § 2993 o.z. znamená, že každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. Žalované nepochybně byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, ze kterých náleží žalobci zákonný úrok z prodlení, avšak v rámci tohoto vztahu, potom již nemůže náležet žádná další částka, zejména týkající se částky 28 618 Kč, která byla nazvána souhrnně poplatek a jenž se skládá z úroků ve výši 20 818 Kč, služby komfortního splácení, zpracování úvěru. Okresní soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit částku 25 000 Kč, kterou si nepochybně půjčila a nevrátila, a to včetně zákonného úroku z prodlení tak, jak je žalováno od 29. 1. 2022, a kapitalizovaného tohoto úroku z prodlení ve výši 2 526,56 Kč. Pokud se žalobce domáhal zaplacení částky 27 243 Kč a kapitalizovaného úroku a úroku 24,24 % ročně, soud návrh v tomto rozsahu zamítl. 3 4 C 34/2023 6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.