4 C 98/2023-18 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 22 153 Kč s příslušenstvím, když žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] to dne 21. 4. 2022, na základě které byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 18 500 Kč, který měl být splacen dne 21. 5. 2022. Žalovaná se zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 3 653 Kč. Žalovaná částka 2 4 C 98/2023 22 153 Kč se skládá z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 18 500 Kč a smluvního úroku ve výši 3 653 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná informována. Žalované byly peníze vyplaceny, byla upomínána o vrácení, což se nestalo. 2. Žalovaná se k jednání nedostavila ani se neomluvila, a soud proto vycházel z ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníka. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování. 3. Ze strany žalobce byla předložena zejména smlouva o úvěru [číslo] na základě které má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s věřitelem [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka 18 500 Kč, a zavázala se zaplatit úrok ve výši 3 653 Kč, celkem tedy 22 153 Kč, přitom RPSN za celý úvěr bylo vyčíslo 2 020,4 %. Žalovaná na tuto smlouva nic nezaplatila, a to ani přes výzvu. Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná informována. Dále žalobce předložil verifikační platbu, ze které vyplývá, že žalovaná peníze obdržela. 4. Na základě prováděného dokazování proto dospěl soud ke skutkovému závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 18 500 Kč. Tato se zavázala vrátit 22 153 Kč. 5. Soudy jsou povinni v nalézacím řízením i při pasivitě dlužníka zkoumat zda smlouva o úvěru spotřebitelského charakteru není ve zjevném rozporu s dobrými mravy dle ust. § 588 o. z.. Jestli zde jsou práva a povinnosti plynoucí ze smlouvy o úvěru natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle ust. § 580 odst. 1 o. z.. Vzhledem ke smluvním podmínkám, kdy RPSN činí 2 020,4 %, má okresní soud za to, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je v rozporu s dobrými mravy, tedy absolutně neplatná. Při absolutní neplatnosti smlouvy nastupuje bezdůvodné obohacení, který ve smyslu ust. § 2993 o. z. znamená, že každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. Vzhledem k tomu, že žalobkyni byla poskytnuta částka 18 500 Kč, jedná se o částku která je podána po právu, a soud proto uložil zaplatit žalované tuto částku včetně zákonného úroku z prodlení. Pokud se žalobce domáhá zaplacení další částky 3 653 Kč se zákonným úrokem z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl. 6. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobci poměrnou část nákladů řízení, když náklady řízení činí za soudní poplatek z návrhu 887 Kč, 3 úkony právní pomoci podle ust. § 14b) vyhl. č. 177/96 Sb. po 300 Kč, když řízení bylo zahájeno návrhem podaném na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, 3 x paušál po 100 Kč, 21% DPH, celkem 2 339 Kč. Přičemž žalobce měl úspěch v 84 % žalovaných 16 %, tedy o úspěchu žalobce se odečte úspěch žalované a k zaplacení zbývá částka 1 523 Kč. 7. Žalovanou částku potom uložil žalované zaplatit v zákonné lhůtě 3 dní podle ust. § 160 o. s. ř., přičemž náklady řízení uložil zaplatit ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce.