5 C 18/2023-40 — Okresní soud v Pelhřimově

Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu a domáhal se vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku, když v žalobě uvedl, že žalovaný byl v roce 2022 ve dnech 12.3, 16.3, 1.4., 12.4, 11.6 a 22.6 převezen do záchytné stanice žalobce, kde mu bylo poskytnuto nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt ve smyslu § 89a až § 89e zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění předpisů pozdějších a za tyto úkony mu žalobce vyúčtoval náklady 2 500 Kč za každý převoz, tedy celkem 15 000 Kč, žalovaný svůj dluh písemně uznal co do důvodu a výše, byl povinen zaplatit jednotlivé částky 2 500 Kč do 8 dnů od převzetí vyúčtování, svou povinnost nesplnil. Oba účastníci ve smyslu § 115a o.s.ř. souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud tedy ve věci jednání nenařizoval, rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů, tento rozsudek dle § 156 o.s.ř. veřejně vyhlásil. Žalobce svůj nárok doložil ve vztahu ke každému v žalobě uvedenému převozu žalovaného Potvrzením o poskytnutí záchytu vystaveným Protialkoholní a protitoxikomanickou záchytnou stanicí žalobce, vyúčtováním úhrady za záchyt v záchytné stanici, které obsahuje za každý záchyt vyúčtování částky 2 500 Kč se splatností do 8 dnů ode dne vystavení tohoto vyúčtování, které současně obsahuje podpis žalovaného ohledně převzetí vyúčtování a jeho prohlášení, že dluh dle každého vyúčtování ve výši 2 500 Kč co do důvodu a výše uznává, jeho závazek dluh uhradit do 8 dnů ode dne vystavení vyúčtování. Ze shora uvedených listin vyplývá, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobci za každé vyšetření, ošetření a pobyt v záchytné stanici žalobce ve dnech v žalobě uvedených a za této situace se dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.) má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval a důkazní břemeno k vyvrácení této skutečnosti leží výhradně na žalovaném. Toto důkazní břemeno žalovaný neunesl, žádné skutečnosti uvedenou skutečnost vyvracející netvrdil, a tedy soud považuje nárok žalobce na zaplacení částky 15 000 Kč za důvodný, když lhůta k plnění uplynula. Žalovaný se zavázal každý dluh 2 500 Kč zaplatit do 8 dnů ode dne převzetí vyúčtování, tato vyúčtování převzal v roce 2022 ve dnech 13.3, 17.3, 2.4., 13.4, 11.6 a 22.6, od těchto dat vždy počala běžet lhůta 8 dnů k zaplacení částky 2 500 Kč, od následujících dní je žalovaný vždy dle § 1968 a § 1970 o.z. v prodlení se zaplacením vždy částky 2 500 Kč a žalobce má od takového dne nárok na zaplacení úroků z prodlení, jejich výše je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. roční sazbou 11,75%. Za této situace soud žalobě vyhověl. Protože byl žalobce zcela úspěšný, uložil soud žalovanému dle § 142 odst. 1 o.s.ř. povinnost zaplatit žalobci náklady řízení 2 815 Kč, sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku z žaloby 1 000 Kč, odměny za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 3x písemná výzva k plnění, podání žaloby) po 200 Kč, pěti paušálů po 100 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění předpisů pozdějších (§ 14b), z 21% DPH ze součtu odměny a paušálů, která činí 315 Kč, a to ve smyslu § 149 odst.1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce.