4 C 253/2023-27 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 37 374,48 Kč s příslušenstvím, když žalovaný uzavřel dne 4. 9. 2019 se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru 2 4 C 253/2023 č. [anonymizováno], na základě které obdržel převodem na bankovní účet finanční prostředky ve výši 40 000 Kč Tyto se zavázal splácet po 5 666,64 Kč. Žalovaný se spolu s jistinou zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru 25 352,58 Kč, smluvní úrok ve výši 2 647,06 Kč. Žalovaný nesplácel, proto byl úvěr zesplatněn. Žalovaný uhradil pouze 7 025,44 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován. Ke dni postoupení pohledávky činila pohledávka 60 575,51 Kč a skládala se z jistiny 36 859,41 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 21 841,06 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru 1 130,36 Kč, smluvní pokuty 515,07 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 121,61 Kč a nákladů na vymožení pohledávky 108 Kč. 2. Žalovaný se k jednání nedostavil a soud proto ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházel potom z předložených listinných důkazů ze strany žalobce. 3. Ze strany žalobce byl předložen formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, když žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, celková částka vrácení byla 68 000 Kč Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 9. 2019 potom byl právním předchůdcem žalobce žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč, když byl sjednán úrok ve výši 12 % ročně, přičemž RPSN činilo 192,73 %. Žalovaný úvěr přestal splácet. Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován. 4. Na základě prováděného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdce žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 40 000 Kč. Mezi účastníky byl sjednán úrok, byla sjednána smluvní pokuta, zaplacena byla pouze část. 5. Soudy jsou povinni v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva o úvěru spotřebitelského charakteru není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.. Jestliže souhrn práva povinností plynoucí ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580 odst. 1 o. z.. Jak vyplývá ze smlouvy byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný zaplatit 7 025,44 Kč, zbývá tedy zaplatit na jistině 32 974,56 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 12 % ročně, RPSN však činil 192,73 %, když dle statistiky ČNB je sazba pro RPSN za září 2019 pro domácnost na spotřebu ve výši 8,76 % proto dospěl k závěru, že souhrn práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru je natolik nevyvážený, že lze považovat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Při absolutní neplatnosti smlouvy, potom nastupuje režim bezdůvodného obohacení, který ve smyslu § 2993 o. z. znamená, že každá ze stran může poskytnout pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 40 000 Kč z toho je část vrácena, zbývá tedy k vrácení částka 32 974,56 Kč. Soud proto uložil tuto částku žalovanému zaplatit včetně zákonného úroku z prodlení, a to v zákonné lhůtě 3 dní. Pokud se žalobce domáhá dalších částek, soud žalobu v tomto rozsahu zamítl. 6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.