Okresní soud v Pelhřimově 4 C 112/2026-55 – Náklady řízení

Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 41 260 Kč, když uzavřel s žalovanou dne 19. 11. 2025 úvěrovou smlouvu, přičemž se jednalo o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím internetových schránek , Jméno žalobce, .. Totožnost žadatele o úvěr byla ověřována stejně jako její schopnost úvěr splácet. Na základě úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se zavázala splácet 24 měsíců, když celková částka kterou se zavázala uhradila činí 41 280 Kč. Žalovaná uhradila dne 16. 12. 2025 částku 2 612 Kč, dne 16. 1. 2026 částku 1 Kč, dne 16. 2. 2026 částku 1 Kč, dne 16. 2. 2026 částku 300 Kč, dne 17. 3. 2026 částku 1 000 Kč a dne 14. 4. 2026 částku 1 000 Kč. Žalovaná tedy dohromady na dluhu uhradila 4 914 Kč. Žalované bylo dvakrát prodlouženo splácení, když pak přestala splácet úplně. Žalovaná částka 41 260 Kč se stává z neuhrazené jistiny 28 448 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatků za SMS servis 196 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti 3 940 Kč, úroků 5 880 Kč, účelně vynaložených nákladů 900 Kč, smluvních pokut 1 500 Kč. Schopnost splácet poskytnutý úvěr posuzoval podle metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta, kde je podrobně popsáno, jakým způsobem, jaké informace jsou hodnoceny, dále je zde karta klienta, kde jsou uvedeny konkrétní informace, ze kterých je možno vycházet, žalovanou si lustroval v základních registrech. Každý poplatek, který se žádá, byl sjednán ve smlouvě. Úrok byl dohodnut pouze v druhé až osmé splátce.2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že smlouvu o bezúčelovém úvěru ve výši 30 000 Kč skutečně uzavřena a celkem uhradila 6 914 Kč. V době, když smlouvu uzavírala, hradila další závazky a dostala se do dluhové pasti. Proto se obrátila na dluhovou poradkyni neziskové organizace, která se snaží postupně vyřešit všechny závazky a domluvit se s věřiteli na smírném řešení sporů. Každopádně uvádí, že žalobkyně nedostatečně prověřila její schopnost úvěr splácet, neprověřila skutečné a nezbytné výdaje a další závazky. Dále uvedla, že její příjem nebylo možné zjistit, když ho od zaměstnavatele přebírá osobně. Z výpisu je naopak patrné, že v době uzavření smlouvy měla již několik závazků u jiných společností. Žalobce tak neprověřil její úvěruschopnost, a proto je úvěrová smlouva absolutně neplatná. Jako účastnice řízení uvedla, že uznává částku 23 086 Kč. V současné době studuje a vydělává si brigádou, žije u rodičů. Na základě toho hodlá, dosud neuhrazenou jistinu zaplatit formou splátek ve výši 1 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek, a ve zbylém rozsahu, aby byla žaloba zamítnuta.3. Soudu byla předložena řada listinných důkazů zejména formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva č. , hodnota, , když z úvěrové smlouvy vyplývá, že mezi účastníky došlo k uzavření úvěrové smlouvy, na základě které bylo žalované poskytnuto 30 000 Kč, a tato se zavázala jej vrátit v 24 splátkách a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 990 Kč, když RPSN činila 49,1 %. Mezi účastníky byl sjednán poplatek za odklad 2 970 Kč, smluvní pokuta, účelně vynaložené náklady nebude-li spláceno, roční úroková sazba dle splátkového kalendáře, když tato měla činit od druhého do osmého měsíce trvání úvěru úročený pevnou částkou od 0 % do 83,01 %. Dále byly předloženy výzva před zesplatněním, podací arch, výzva ke splacení celého úvěru, předžalobní výzva, metodika posouzení úvěruschopnosti, karta klienta, splátkový kalendář, sazebník poplatků a kopie dokladů. Dále byl předložen výpis z tohoto úvěru, ze kterého je zřejmé, že žalovaná zaplatila dne 16. 12. 2025 částku 2 612 Kč, dne 16. 1. 2026 částku 1 Kč, dne 16. 2. 2026 částku 1 Kč, dne 16. 2. 2026 částku 300 Kč, dne 17. 3. 2026 částku 1 000 Kč, dne 14. 4. 2026 částku 1 000 Kč a dne 24. 8. 2026 částku 2 000 Kč. Dle výpisu z uhrazených plateb je tedy zřejmé, že žalována dosud skutečně celkem uhradila 6 914 Kč.4. Soudy jsou povinny v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva o úvěru spotřebitelského charakteru není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.. Jestliže souhrn práv a povinností plynoucí ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580 odst. 1 o. z.. V případě absolutní neplatnosti smlouvy nastupuje režim bezdůvodného obohacení, který ve smyslu § 2993 o. z. znamená, že každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. V daném případě žalované nepochybně bylo poskytnuto 30 000 Kč, vráceno bylo 6 914 Kč, zůstává tedy bezdůvodné obohacení ve výši 23 086 Kč. Soud proto uložil tuto částku žalované zaplatit, a to v měsíčních splátkách po 1 000 Kč s tím, že zůstane-li v prodlení, byť s jedinou splátkou, stává se splatný celý dluh najednou. Ve zbývající částce soud žalobu zamítl. Obě strany se velmi podrobně zabývaly otázkou zkoumání úvěruschopnosti, když ze strany žalobce byly předloženy listinné důkazy, které svědčí o tom, že úvěruschopnost žalované zkoumal, a soud nevidí neplatnost smlouvy v zanedbání této povinnosti, když informace, ze kterých žalobce vycházel mu musela poskytnout i sama žalovaná. Na druhou stranu souhrn práv a povinností vyplývajících ze smlouvy musí být nevýhodný a nevyvážený. Co se týká úroků, tyto byly sjednány sice pouze v prvních splátkách, na druhou stranu až ve výši 83 %. Za rozhodující soud považuje dohodnutou RPSN ve výši 49,1 %, když tato přesahuje trojnásobek průměrné sazby neúčelových spotřebitelských úvěrů v roce 2025. Z tohoto důvodu jsou dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a přichází v úvahu bezdůvodné obohacení.5. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce měl úspěch pouze částečný a částečně byla žaloba zamítnuta.