68 C 871/2014-11 — Obvodní soud pro Prahu 1

Podanou žalobou se žalobkyně v soudním řízení domáhá na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, na základě které žalovanému zřídila a vedla bankovní účet a současně mu umožnila čerpat z účtu revolvingový úvěr. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Žalovaný podle obsahu žalobních tvrzení čerpal kontokorentní úvěr. S úhradou smluvních závazků se dostal do prodlení, předchůdkyně žalobkyně proto využila svých smluvních oprávnění, úvěr tzv. zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě celkové dlužné částky. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dluhu požaduje žalobkyně v soudním řízení rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Aktivní věcnou legitimaci v řízení žalobkyně odvozuje od smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností , právnická osobaŽalovaný se ve věci nevyjádřil.Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:Společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .), IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „banka“) uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a užívání kreditní karty a žalovaný se zavázal nepřekročit výši povoleného debetního zůstatku, na běžném účtu udržovat sjednaný minimální měsíční kredit a vyčerpané peněžní prostředky bance vrátit. Účastníci sjednali úročení povoleného debetního zůstatku úrokovou sazbou, jakož i úročení nepovoleného debetního zůstatku a právo banky na smluvní pokutu za každý den překročení povoleného debetního zůstatku na běžném účtu dle smlouvy, ve vazbě na aktuální Sazebník banky. Účastníci dále sjednali právo banky převést nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu na úvěrový účet a peněžní prostředky na úvěrovém účtu dále úročit úrokovou sazbou stanovenou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky banky (dále jen „OP“), ve kterých účastníci sjednali právo banky smlouvu ukončit odstoupení od smlouvy pro případ, že klient (žalovaný) porušil podstatným způsobem své povinnosti vůči bance, za něž se mimo jiné považuje porušení závazků vyplývajících z podmínek nebo ze smlouvy, event. jiných ujednání mezi ním a bankou. Odstoupení v takovém případě nabývá účinnosti jeho doručením klientovi (viz. čl. 84 VOP). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný na běžném účtu čerpal peněžní prostředky do nepovoleného debetu. Banka proto v souladu s Obchodními podmínkami od Smlouvy odstoupila a žalovaného vyzvala k úhradě celkové dlužné částky, současně peněžní prostředky představující nepovolený debetní zůstatek převedla na úvěrový účet žalovaného, o čemž ho rovněž písemně vyrozuměla. Jelikož žalovaný závazek dobrovolně nesplnil byla pohledávka banky za žalovaným postoupena žalobkyni a to na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi bankou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem.Podle ust. § 261 odst. 3, písm. d) z.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“) touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).Podle ust. § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ust. § 369 odst. , právnická osoba, zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlené určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemných souvislostech a po provedeném dokazování dospěl k následujícím právním závěrům.V řízení bylo prokázáno, že spolu účastníci, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, kterou předchůdkyně žalobkyně mimo jiné umožnila žalovanému čerpání peněžních prostředků na běžném účtu do výše povoleného debetu, tj. poskytla mu do povolené výše úvěr. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku, když úvěrová smlouva patří dle ust. § 261 odst. 3, písm. d) obchodního zákoníku mezi tzv. absolutní obchodní závazkové vztahy tj. vztahy, které se bez ohledu na postavení smluvních stran a bez ohledu na účel právního jednání (zda jde o úvěr spotřebitelský nebo úvěr pro potřeby podnikání) zcela podřizují režimu obchodního zákoníku. Jelikož všechna ustanovení (s výjimkou ust. § 499), které v obchodním zákoníku upravují institut smlouvy o úvěru (ust. § 497 - ust. § 507) jsou dispozitivní, záleží vždy v prvé řadě na smluvním ujednání účastníků a teprve pro případ, že smlouva smluvní ujednání neobsahuje řídí se smluvní vztah příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku. Podmínkou platnosti uzavřené smlouvy je tak pouze sjednání jejích podstatných náležitostí, mezi které patří označení věřitele a dlužníka, určení částky úvěru a závazek dlužníka k vrácení poskytnuté částky úvěru a zaplacení úroku. Smlouva je přitom uzavřena již dohodou o poskytnutí peněžních prostředků, nikoli teprve faktickým poskytnutím peněžních prostředků. Na základě výše uvedeného tedy soud učinil závěr o tom, že spolu předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, když se dohodli na jejích podstatných náležitostech. Žalovaný na základě této smlouvy čerpal úvěr. V řízení bylo dále prokázáno, že účastníci sjednali podmínky pro poskytnutí úvěru a jeho vrácení, jakož i následky porušení těchto povinností. Žalovaný porušil svoje smluvní povinnosti, když v rozporu se smluvním ujednáním přečerpal povolenou výši úvěru. Předchůdkyně žalobkyně proto postupovala zcela v souladu se smluvním ujednáním obsaženým ve smlouvě a ve Všeobecných obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy, žalovanému dala okamžitou výpověď z uzavřené smlouvy, peněžní prostředky zesplatnila a převedla na úvěrový účet. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě celkové dlužné částky, když za tímto účelem mu byla poskytnuta lhůta. Jelikož žalovaný svůj závazek neuhradil, dostal se do prodlení a žalobkyni v souladu s ust. § 369 odst. , právnická osoba, zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení, když počátek prodlení je vázán na den následující po zesplatnění úvěru.S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, jakož i vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci a to na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek se společností , právnická osoba, ., soud žalobě výrokem I. rozsudku zcela vyhověl.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a proto jí soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Přiznaná částka sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 2.297,00 Kč, dále z odměny za právní zastoupení advokátem a to za 3 úkony právní služby ve výši 2.940,00 Kč/1 úkon, tj. předžalobní výzva, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby (ust. § 7 ve vazbě na ust. § 11 vyhl. MS ČR č. 177/1996 Sb.) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 300,- Kč/1 úkon (ust. § 13 odst. 2 vyhl. MS ČR č. 177/1996 Sb.), vše, s výjimkou soudního poplatku, zvýšené o DPH ve výši 21% vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty, celkem tedy 14.058,20 Kč (viz. nález Ústavního soudu ČR ze dne 17.4.2012, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů ČR dne 7.5.2013, částka 52, č. 116).Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyni, jíž byla náhrada nákladů řízení přiznána, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.Závěrem soud dodává, že účastníkům řízení ani po vydání tohoto rozsudku nic nebrání v tom, aby žalobkyně na základě vzájemné dohody umožnila žalovanému úhradu přiznaného nároku v jiné lhůtě, příp. ve splátkách, které si účastníci sami dohodnou.