63 C 169/2021-18 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 10. 11. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky 3 048 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. z titulu nezaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty) podle uzavřené smlouvy o přepravě osob, a to s odůvodněním, že se žalovaný při revizi jízdenek, uskutečněné dne 17. 7. 2020 na autobusové lince [číslo] veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, neprokázal platnou jízdenkou. Žalobkyni jako přepravci tak vznikl nárok na zaplacení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč, kterou žalovaný, ač revizorem vyzván, na místě ani dodatečně neuhradil, jak vyplývá ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo]. Dále se žalovaný při revizi jízdenek, uskutečněné dne 9. 7. 2020 na tramvajové lince [číslo] veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, neprokázal platnou jízdenkou. Žalobkyni jako přepravci tak vznikl nárok na zaplacení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč, kterou žalovaný, ač revizorem vyzván, na místě ani dodatečně neuhradil, jak vyplývá ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo]. Právní vztahy mezi cestujícím a dopravcem v Pražské integrované dopravě (PID) vycházejí zejména z ustanovení zákona o silniční dopravě č. 111/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů (ustanovení § 18a) a zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (ustanovení § 37), která stanovují základní povinnosti cestujícího a dopravce při přepravě. Žalované byla dne 11. 7. 2017 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění v souladu s ustanovením § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.”). Na tuto výzvu žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně dále požadovala přiznat úrok z prodlení. 2. Žalovaný byl vyzván k vyjádření v souladu s § 114a o. s. ř. Jmenovaným usnesením byl žalovaný taktéž vyzván k tomu, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (ustanovení § 115a o. s. ř.), s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí (ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k předmětnému usnesení ani podané žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. tak nastala presumpce souhlasu žalovaného s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 3. Soud k projednání věci samé proto nenařídil jednání, rozhodl na základě předložených listinných důkazů a veřejně vyhlásil rozsudek v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. 4. Ze shora uvedeného zápisu o provedené přepravní kontrole soud zjistil a vzal za prokázané žalobkyní shora tvrzené skutečnosti. Žalovaný údaje uvedené v žalobě nikterak nerozporoval. Dále nebylo žalovaným tvrzeno ani prokazováno, že by dlužná částka byla před vyhlášením rozsudku k rukám žalobkyně uhrazena. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž zákon odvolání nepřipouští, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Na základě skutkového stavu, jak je popsán výše, kvalifikuje soud jednání žalovaného, který použil veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem byla žalobkyně, a který se na výzvu kontrolního orgánu neprokázal platnou jízdenkou, po právní stránce jako porušení povinností ze smlouvy o přepravě ze strany žalovaného, a to postupem podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ve spojení s ustanovením § 18a zákona o silniční dopravě a ustanovením § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. (přepravní řád pro veřejnou drážní a silniční přepravu) s použitím smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy (ustanovení § 9 odst. 4 ve znění účinném ke dni porušení tarifní kázně). 5. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný dostal do prodlení s placením dlužné částky, uložil soud žalovanému zaplatit rovněž úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.