38 C 34/2018-112 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal zrušení ve výroku uvedeného rozhodčího nálezu s tím, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2.5.2016, čj. EXE [číslo] byla nařízena exekuce podle tohoto rozhodčího nálezu pro pohledávku žalovaného jako oprávněného proti žalobci jako povinnému pro částku 68 653 Kč s příslušenstvím. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení], EÚ [okres], se sídlem [adresa]. Žalobce jako povinný navrhl zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., kdy ve svém návrhu namítal neplatnost rozhodčí smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 18.12.2014. Exekuční soud usnesením ze de 11.5.2017, čj. [číslo jednací] s odkazem na ust. § 35 odst. 2 ZRŘ exekuční řízení přerušil a žalobci uložil, aby do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení podal u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Důvodem žaloby jsou skutečnosti uvedené v § 31 písm. b), e) a g) zák. č. 216/94 Sb. ve znění účinném do 30.11.2016 Rozhodčí smlouva byla mezi stranami sjednána pro řešení případných majetkových sporů vzniklých ze smlouvy o revolvingovém úvěru, který žalovaný žalobci poskytl. Žalobce tuto smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Rozhodčí smlouva byla uzavřena stejného dne jako smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] tj. 18.12.2014. Rozhodčí smlouva byla žalobci předložena k podpisu spolu s dalšími smluvními dokumenty s tím, že chtěl-li získat úvěr, byl nucen podepsat rozhodčí smlouvu ve znění, které mu bylo předloženo. Jména rozhodců byla v rozhodčí smlouvě již předtištěna a žalobce neměl možnost jejich výběr jakkoliv ovlivnit či případně sám osobu rozhodce navrhnout. Odkázal se na nálezy Ústavního soudu ze dne 24.10.2013, sp. zn. III. ÚS 562/12 a I.ÚS 199/11 s tím, že podobně lze nahlížet i na uzavřenou rozhodčí smlouvu. V případě žalobce tedy nebyly naplněny podmínky na ochranu spotřebitele coby slabší smluvní strany. Jedná se tak o stav obdobný formulářovým smlouvám (viz rozhodnutí NS ČR ze dne 16.7.2014, sp. zn. 30 Cdo 2401/2014). Žalovaným jednostranně určený rozhodce je jím dlouhodobě pro rozhodování svých sporů užíván. Žalovaný stejných rozhodců pro řešení svých sporů užívá více než 3 roky, což samo o sobě vzbuzuje pochybnosti o jejich nestrannosti. Žalobce nemá za prokázané, že by uvedený rozhodce splnil svou povinnost podle § 8 odst. 3 zák. č. 216/94 Sb. ve znění do 30.11.2016. Dále žalobce namítal, že v rozhodčí smlouvě bylo stanoveno, že případné rozhodčí řízení se bude konat v převážné většině případů v sídle rozhodčích společností v Pardubicích nebo v Brně a nebýt této doložky, konalo by se řízení u soudu podle příslušnosti žalobce. Má tedy za to, že i určení místa konání rozhodčího řízení znevýhodňovalo žalobce jako slabší smluvní stranu, neboť mu ztěžovalo účast při rozhodčím řízení. Žalobce tedy měl za to, že rozhodčí smlouva představovala formulářovou smlouvu uzavřenou adhezním způsobem podle § 1798 OZ, kdy podle § 1800 OZ obsahuje-li doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná, jak je tomu v případě žalobce a proto jsou i důvody pro zrušení rozhodčího nálezu. Žalobce se rovněž dostal do nerovného postavení s žalovaným postupem rozhodce, který vyzval žalobce, aby se písemně vyjádřil k návrhu na zahájení rozhodčího řízení a návrhu na vydání rozhodčího nálezu, a to do 30 dnů od doručení výzvy a aby v této lhůtě sdělil, zda uplatněný nárok uznává a v případě, že nikoliv, vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává a aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Toto však žalobce neučinil, výzva mu měla být doručena dne 16.12.2015. Žalobce měl být poučen o následcích, pokud se nevyjádří, avšak i pokud by se tak stalo, žalobce má za to, že účinky uznání nároku by měla pouze tzv. kvalifikovaná výzva upravená v § 114b odst. 1 o.s.ř., když však zákon o rozhodčím řízení obdobnou výzvu neupravuje a její použití nelze zdůvodnit ani odkazem na § 30 ZRŘ. Žalovaný se podanou žalobou domáhal mimo jiné nároku na zaplacení smluvní pokuty podle čl. 12 odst. a), b) a čl. 12 smluvních ujednání v celkové výši 14 945 Kč a dále nároku na smluvní pokutu dle čl. 12 smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 0,25% za každý den prodlení s úhradou zbývající dlužné částky. Z odůvodnění rozhodčího nálezu není zřejmé, jakým způsobem byla vypočtena smluvní pokuta a v tomto směru rozhodčí nález zcela postrádá jakékoliv odůvodnění. V situaci, kdy sankcí pro žalobce je již zesplatnění úvěru a žalovanému byl rozhodčím nálezem přiznán i zákonný úrok z prodlení, jeví se další sankce ve formě smluvní pokuty jako odporující dobrým mravům, neboť taková smluvní pokuta neodpovídá významu zajištění a je pro žalobce, který nebyl schopen splácet ani úvěr v měsíčních splátkách 1 852 Kč, likvidační. I tato skutečnost zpochybňuje nestrannost rozhodce. Co se týká § 31 písm. e) ZRŘ-věc nebyla řádně před rozhodcem projednána-pak žalobce uvedl, že kromě toho, že místo konání rozhodčího řízení bylo sjednáno na Pardubice či Brno, ačkoliv žalobce bydlí v Praze a rovněž žalovaný má sídlo v Praze, což je nevýhodné a má účastníka (zde žalobce) odradit od účasti na ústním jednání, tak z obsahu rozhodčího spisu vyplynulo, že návrh na zahájení neobsahuje žádné podací razítko a není zřejmé, kdy a komu byl tento návrh doručen, k návrhu není připojena plná moc pro zastupování, poznámka, že plná moc a vzor podpisového razítka právního zástupce žalobce jsou založeny u nadepsaného rozhodce, je nedostatečným konstatováním svědčícím o tom, že žalovaný příslušnému rozhodci [titul]. [příjmení] podává návrhy na zahájení rozhodčího řízení podstatně častěji, než rozhodce připustil. Dále žalobce namítl, že rozhodce měl zkoumat, zda skutková tvrzení obsažená v návrhu na zahájení řízení jsou dostatečná a úplná, což v tomto případě neučinil, neboť z návrhu není patrno, jakým způsobem žalovaný dospěl k výši jistiny, jejíž zaplacení nárokoval, ani jak dospěl k výpočtu výše smluvní pokuty. Pokud rozhodce nevyzval žalovanou k doplnění návrhu, a až teprve po té žalobce vyzval k vyjádření ve věci, pak jeho výzva žalobci nemohla mít účinky uznání nároku. K výzvě však rozhodce žalobci poslal pouze žalobu, nikoliv však i listiny a proto žalobci nebyla poskytnuta rovná příležitost k uplatnění svých práv, která nebyla zhojena ani následně, kdy rozhodce již nenařídil ústní jednání a to přesto, že skutková tvrzení obsažená v žalobě nebyla úplná, čímž opět zvýhodnil žalovanou. Dále je naplněn důvod pro zrušení rozhodčího nálezu uvedený v § 31 písm. g) ZRŘ, neboť žalovaný poskytl žalobci úvěr ve výši 22 000 Kč na dobu 36 měsíců, který měl splácet formou 36 měsíčních splátek ve výši 1 852 Kč. Ve smlouvě je uvedena výpůjční úroková sazba úvěru 148,12 % p.a. a RPSN 148,12%. Tento úrok je nepřiměřeně vysoký a tudíž v rozporu s dobrými mravy, kdy soudy shledávájí jako nepřiměřenou a odporující dobrým mravům i nižší úrokovou sazbu, např. 126,60 % a RPSN 126,59 % při poskytnutí úvěru v částce 45 000 Kč s následkem, že sjednaná úvěrová smlouva je podle § 580 odst. 1 OZ neplatná. Rovněž i sjednaná smluvní pokuta pro případ prodlení se splácením úvěru odporuje dobrým mravům, kdy při podpisu smlouvy nemohl žalobce předem očekávat ani předpokládat, že částka, kterou bude vůči němu žalovaný nárokovat bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 26.1.2012, sp. zn. I.ÚS 199/11, nález ÚS ČR ze dne 11.12.2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 Rozhodčí smlouva je neplatná i z toho důvodu, že pravidla rozhodčího řízení jsou nastavena tak, že umožňují věřiteli získat během 2 měsíců vykonatelný exekuční titul a jsou nestaveny zvlášť nevýhodné podmínky pro dlužníka jako slabší stranu. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a uvedla, že předmětem tohoto řízení není provádět meritorní přezkum rozhodčího nálezu a jeho správnosti, nejedná se o formu opravného prostředku. Opravným prostředkem bylo odvolání, neboť rozhodčí řízení je dvoustupňové, ale žalobce tuto možnost řádně nevyužil. Dále uvedla, že žalobce žádá o zrušení rozhodčího nálezu z důvodů uvedených v již zrušeném § 31 ZRŘ a to písm. b) -rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, dále písm. g) -rozhodce nebo stálý rozhodčí soud rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem. Zdůraznil, že ZRŘ je procesní předpis a žalobce si nemůže ve vztahu k řízení o zrušení rozhodčího nálezu zvolit, jaké znění ZRŘ má být použito-vždy se musí použít aktuální znění ke dni podání žaloby, která v tomto případě byla podána dne 22.6.2017, když od 1.12.2016 bylo znění § 31 písm. b) zachováno, nicméně písm. g) zní„ se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení ž