60 C 6505/2018 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Podanou žalobou se žalobkyně v soudním řízení domáhá na žalovaném zaplacení částky 8 544,07 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ banka“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu, na základě které banka poskytla žalovanému kontokorentní úvěr k běžnému účtu č. [bankovní účet] (dále jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy banka poskytla žalovanému kontokorent do výše 5 000 Kč; úroková sazba byla sjednána jako neměnná ve výši 18 % ročně. Nedílnou součástí obou smluv byly Obecné obchodní podmínky, Produktové obchodní podmínky a Sazebník poplatků za poskytování služeb (dále jen„ Sazebník“). Žalovaný se zavázal hradit bance za bankovní operace související s běžným účtem a kontokorentním úvěrem poplatky dle aktuálního Sazebníku. Kontokorentní úvěr byl žalovaný povinen splatit vždy nejpozději do 1 roku od jeho čerpání, a to formou vyrovnání stavu běžného účtu do kladného zůstatku včetně úroků, poplatků a dalších svých závazků. Překročení povoleného limitu, nebo nevyrovnání debetního zůstatku do 1 roku od počátku čerpání představovalo závažné porušení Smlouvy a zakládalo bance právo od této smlouvy odstoupit. Žalovaný porušil své závazky tím, že byl v prodlení s úhradou kontokorentního úvěru v pravidelných termínech. [příjmení] tak využila svého oprávnění a ke dni [datum] prohlásila úvěr za splatný. Na základě této skutečnosti bance vzniklo rovněž právo požadovat okamžité splacení veškerých závazků, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum] a zároveň byl vyzván k úhradě svých závazků. Pohledávka za žalovaným včetně příslušenství byla ze strany banky postoupena žalobkyni a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [číslo] s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. 2. Soud ve věci vydal dne 21. srpna 2019 usnesení č. j. 60 C 65050/2018-24, kterým žalovaného vyzval, aby se ve lhůtě 15 dnů podrobně písemně vyjádřil k připojenému návrhu žalobkyně na zahájení řízení a zároveň byl poučen, že pokud tato výzva zůstane ve stanovené lhůtě bez vyjádření, bude mít soud za to, že nemá proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek. Usnesení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 27. 8. 2019, žalovaný na výzvu soudu nereagoval. 3. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Společnost [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), [IČO], se sídlem [adresa], Produktové obchodní podmínky banky a Sazebník odměn, které byly nedílnou součástí smlouvy. Účastníci dále sjednali výši úrokové sazby 18 % p.a., kterou bude úvěr úročen s tím, že, úrok je splatný měsíčně, vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Účastníci se rovněž dohodli, že v případě, kdy zákazník včas neuhradí splatný dluh, jedná se o závažné porušení smlouvy, jehož důsledky upravují Produktové obchodní podmínky. Dopisem ze dne [datum] banka odstoupila od smlouvy a prohlásila kontokorentní úvěr za splatný a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. Společnost pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, což žalovanému doporučeným dopisem z téhož dne sdělila a vyzvala jej k úhradě celkové dlužné částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání dluhu pro případ jeho neuhrazení. 5. Podle ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2014 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 6. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. 8. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemných souvislostech a po provedeném dokazování dospěl k následujícím právním závěrům. 9. V řízení bylo prokázáno, že spolu účastníci, resp. předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru. Vztah mezi účastníky smlouvy je třeba posuzovat dle § 2395 a násl. občanského zákoníku, jelikož k jeho vzniku došlo za účinnosti z. č. 89/2012 Sb. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný podpisem smlouvy souhlasil se zde sjednanými podmínkami. Své závazky však nesplnil, když se dostal do prodlení s úhradou kontokorentního úvěru v pravidelných termínech. Žalobkyně po marném uplynutí lhůt k úhradě celkové částky (poskytnutých peněžních prostředků a sjednané úplaty), ke kterému došlo dne [datum], postoupila svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, o čemž žalovaného současně písemně vyrozuměla. Žalovaný se včasným nesplácením dostal do prodlení, žalobkyni proto vzniklo právo na sjednaný úrok ve výši 18 % ročně a dále dle ust. § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení z celkové dlužné částky a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v pozdějším znění, tj. ve výši 8,05 % ročně. 10. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, soud žalobě výrokem I. rozsudku zcela vyhověl. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a proto jí soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, když žalobkyně splnila povinnost dle ust. § 142a o.s.ř. a žalovanému zaslala ve stanoveném termínu před zahájením soudního řízení předžalobní výzvu k plnění. Přiznaná částka sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, dále z odměny za právní zastoupení advokátem a to za 3 úkony právní služby ve výši 1 500 Kč úkon, tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis kvalifikované předžalobní upomínky, sepis žaloby (ust. § 7 ve vazbě na ust. § 11 vyhl. MS ČR č. 177/1996 Sb.) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 300 Kč úkon (ust. § 13 odst. 2 vyhl. MS ČR č. 177/1996 Sb.), vše, s výjimkou soudního poplatku, zvýšené o DPH ve výši 21% vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty, celkem tedy 7 534 Kč. 12. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyni, jíž byla náhrada nákladů řízení přiznána, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 13. Lhůta k plnění uložených povinností byla stanovena s ohledem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.