12 C 110/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 21. 3. 2021 domáhala vydání rozsudku, kterým by byla uložena povinnost žalovanému zaplatit jí částku 50 116,70 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s následujícím odůvodněním. Dne 19. 9. 2012 byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena Smlouva o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] (dále Smlouva), jejíž nedílnou součástí jsou [ulice] podmínky (dále Podmínky). Žalobkyně se ve Smlouvě zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve formě povoleného přečerpání, a to až do výše 50 000 Kč na běžném účtu žalovaného vedeném u žalobkyně na základě Smlouvy o vedení účtu (dále [anonymizováno]). Před uzavřením samotné Smlouvy žalobkyně zkoumala úvěrovou schopnost žalovaného. Posuzovala výši pravidelného příjmu žalovaného oproti výši úvěrové splátky s pozitivním výsledkem, dále ověřovala, zda žalovaný prochází evidencí dlužníků a lustrovala Insolvenční rejstřík, to vše s negativním výsledkem. Žalobkyně dále posuzovala případné náklady žalované na běžný život. Žalobkyně porovnávala příjmy žalovaného a také jeho výdaje podle stavu běžného účtu žalovaného [anonymizováno]. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně vynaložila maximální úsilí pro ověření, zda bude žalovaná schopen úvěr plnit. Ze zjištěného dospěl k závěru, že je v možnostech žalovaného úvěr splatit a proto byla žádost žalovaného o poskytnutí úvěru schválena. Povolené přečerpání žalobkyně poskytla jako spotřebitelský nezajištěný úvěr pro účely, které nesouvisí s podnikání. Ve Smlouvě byl sjednán úrok z povoleného přečerpání ve výši 18,9 % ročně. Žalovaný se zavázal zajistit na svém mKontu ke konci zúčtovacího období dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků úvěru z povoleného přečerpání včetně případných úroků z prodlení. Žalovaný využíval povolené překročení finančních prostředků na [anonymizováno] a řádně plnil podmínky Smlouvy až do měsíce prosince 2019, poté byl opakovaně upomínán k obnovení plateb. Žalovaný na výzvy nereagoval, což vedlo k odstoupení od Smlouvy s účinností ke dni 28. 1. 2020. K témuž dni žalovaný dlužil žalobkyni jistinu ve výši 50 050 Kč, poplatky ve výši 66,70 Kč (poplatek za povolené přečerpání 2x á 29 Kč a 1x á 8,70 Kč), kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 8 839,76 Kč. Žalovaný po odstoupení od Smlouvy ničeho neuhradil. Dne 9. 2. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu a navrhla žalovanému splátkový kalendář, žalovaný však na výzvu nereagoval a ničeho neuhradil. 2. Žalovaný byl usnesením z dne 29. 9. 2021, č. j. 12 C 110/2021-15, vyzván, aby se vyjádřil k žalobě a označil veškeré důkazy, které mají být v dalším průběhu řízení provedeny. Současně byl poučen o možnosti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání na základě účastníky předložených důkazů dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a o tom, že zůstane-li tato výzva bez vyjádření, má soud za to, že účastník nemá proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k žalobě na předmětnou výzvu, která mu byla doručena dne 6. 10. 2021, v tomto směru nevyjádřil, soud tak má za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas v žalobním návrhu. Soud tak věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“), jehož nedílnou součástí byly [ulice] podmínky (Smlouva o povoleném přečerpání ze dne [datum]). Žalobkyně se Smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit, tj. bezúčelový a nezajištěný spotřebitelský úvěr k okamžitému čerpání kdykoliv po dobu trvání Smlouvy, a to až do výše 50 000 Kč, který se bude účtovat na běžném účtu žalovaného [číslo] [bankovní účet] (dále jen„ [anonymizováno]“) (Smlouva o vedení běžného účtu). Žalovaný se zavázal plnit veškeré své závazky ze Smlouvy vyplývající, tj. zejména řádně a včas uhradit dlužnou jistinu a úroky dle Smlouvy a Obchodních podmínek. Účastníci ve Smlouvě sjednali úrok z úvěru ve výši 18,9 % ročně a pro případ vzniku nepovoleného debetu si žalobkyně může účtovat zákonnou sazbu úroku z prodlení. Dále bylo ve Smlouvě ujednáno, že žalovaný hradí žalobkyni poplatky a ceny za zvláštní služby nebo úkony související s úvěrem, o které žalovaný případně požádá, a to ve výši dle Sazebníku platného v den poskytnutí placené služby (Sazebník). Žalovaný využíval povolené překročení finančních prostředků na [anonymizováno] a řádně plnil podmínky Smlouvy až do prosince 2019, poté byl opakovaně upomínán k zaplacení dlužných částek, na tyto nereagoval a žalobkyně od Smlouvy odstoupila (výpis z [anonymizováno] žalovaného, odstoupení od Smlouvy) s účinností ke dni 28. 1. 2020. Dne 9. 2. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu a navrhla žalovanému splátkový kalendář, žalovaný však nereagoval a ničeho neuhradil (předžalobní výzva). 4. Vzhledem k tomu, že k [datum] nabyl účinnosti občanský zákoník z. č. 89/2012 Sb., zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. zákon č.40/1964 Sb. občanský zákoník a zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, které platily až do 31. 12. 2013. Podle § 3028 odst. 1 zákona č.89/2012 Sb. občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. V dané věci se jedná o smlouvu uzavřenou v roce 2012 a za takové situace je třeba aplikovat hmotné právo podle dosavadní právní úpravy ve smyslu § 3028 odst. 1, 3 zákona č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. 5. Po právní stránce soud nárok žalobce posoudil jako pohledávku ze smlouvy o úvěru. Podle § 261 odst. 3 písm. d) z. č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“) se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497). Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoník od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši. O úroku z prodlení rozhodl soud podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 s přihlédnutím k výši úroků stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. 6. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému do sjednané výše peněžní prostředky, tj. poskytnout mu úvěr. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat dle § 497 a násl. obchodního zákoníku, jelikož k jeho vzniku došlo před účinností zákona č. 89/ 2012 Sb. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr, sjednaným způsobem jej však nesplácel. Žalobkyně proto postupovala v souladu se Smlouvou. Žalovanému v důsledku toho vznikla povinnost vrátit žalobkyni dosud neuhrazenou jistinu úvěru spolu se sjednanými úroky dle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku, když povinnost k placení smluvních úroků trvá až do úplné úhrady dlužné jistiny úvěru. Jelikož žalovaný smluvní úroky dosud v plném rozsahu neuhradil, uložil mu soud povinnost jejich plnění, když žalobkyně výši těchto úroků z aktuálně dlužné jistiny za vymezené období zkapitalizovala. Žalobkyně má zároveň proti žalovanému nárok na úrok z prodlení za dobu od 29. 1. 2020 do zaplacení, a to podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. 7. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud žalobě výrokem I. rozsudku zcela vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 993,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 506 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dá