12 C 169/2020-22 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 12. 8. 2020 domáhá po žalovaném zaplacení částky 31 111,73 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobkyně tvrdí, že dne 26. 8. 2016 uzavřela s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru (dále jen„ smlouva“), na základě níž se zavázala na běžný účet žalovaného č. [bankovní účet] poskytnout kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. Žalovaný úvěrový rámec opakovaně přečerpával, byla mu tedy žalobkyní zaslána výpověď smlouvy ze dne 13. 8. 2019, na základě níž byla smlouva ke dni 16. 10. 2019 ukončena a od 17. 10. 2019 byl úvěrový rámec nastaven na 0 Kč, ke dni 1. 8. 2020 žalobkyně evidovala za žalovaným dluh 31 111,73 Kč. Žalovanému byla zaslána výzva k plnění ze dne 30. 4. 2020, kterou si nepřevzal, do dne podání žaloby svůj dluh neuhradil. 2. Žalovaný byl usnesením ze dne 29. 12. 2020, č. j. 12 C 169/2020-17, vyzván, aby se vyjádřil k žalobě a označil veškeré důkazy, které mají být v dalším průběhu řízení provedeny. Současně byl poučen o možnosti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a o tom, že zůstane-li tato výzva bez vyjádření, má soud za to, že účastník nemá proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Výzva byla žalovanému doručena dne 8. 1. 2021. Žalovaný se k žalobě na předmětnou výzvu ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřil, a soud tak ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá, že nemá námitky. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř. již v žalobě. Soud tedy rozhodl o žalobě bez jednání za souhlasu obou účastníků dle § 115a o. s. ř. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Žalobkyně s žalovaným dne 26. 8. 2016 uzavřela smlouvu o kontokorentním úvěru (Smlouva o kontokorentním úvěru ze dne 26. 8. 2016, [ulice] podmínky ke smlouvě o kontokorentním úvěru). Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytovala kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. Žalovaný úvěrový rámec opakovaně přečerpával, žalobkyně tedy smlouvu ke dni 16. 10. 2019 vypověděla (Výpověď úvěrové smlouvy a výzva k úhradě dluhu ze dne 13. 8. 2019) v souladu s obchodními podmínkami. Ke dni 1. 8. 2020 žalobkyně evidovala za žalovaným dluh ve výši 31 111,73 Kč (Přehled pohybů na účtu za období od 27. 8. 2016 do 1. 8. 2020). Žalobkyně se pokusila žalovaného vyzvat k úhradě dluhu před podáním žaloby výzvou k plnění ze dne 30. 4. 2020 (Výzva k plnění ze dne 30. 4. 2020), soudu nebylo tvrzeno, natož prokazováno, že by žalovaný svůj dluh uhradil. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že účastníci dne 26. 8. 2016 uzavřeli dle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně žalovanému poskytovala peněžní prostředky a žalovaný se zavázal takto poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úroky ve výši 8,3 % ročně z výše poskytnutého úvěru dle čl. II odst. 6 smlouvy o kontokorentním úvěru, v obchodních podmínkách si účastníci ujednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením poskytnutého úvěru úrok z prodlení ve výši 0,12 % denně z dlužné částky. Žalobkyně smlouvu ke dni 16. 10. 2019 ukončila výpovědí v souladu s čl. VI obchodních podmínek, čímž poskytnutý úvěr žalovanému zesplatnila. Jelikož se žalovaný k žalobě nijak nevyjádřil a neuvedl ničeho na svou obranu, má soud z doložených důkazů za prokázané, že žalovaný dlužnou částku neuhradil a dostal se do prodlení, žalobkyni v souladu s § 1970 občanského zákoníku tedy vzniklo právo vedle práva na žalovanou jistinu a smluvní úrok dle čl. II odst. 6 smlouvy i na úrok z prodlení, a to ve výši dle čl. III odst. 5 obchodních podmínek. Jelikož žalobkyně požaduje úroky až ode dne 1. 8. 2020, přičemž k zesplatnění úvěru došlo ke dni 16. 10. 2019, považuje tento nárok žalobkyně soud rovněž za důvodný. 7. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, soud žalobě výrokem I. rozsudku zcela vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 734 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 556 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 31 111,73 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Plnění k rukám advokáta je odůvodněno § 149 odst. 1 o. s. ř. 9. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.