12 C 229/2020-26 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vyloučení movitých věcí z exekuce vedené proti povinné [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] zn. [spisová značka] soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exukutorský úřad v [obec], a to konkrétně vyloučení movitých věcí uvedených v Protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 25.8.2020 sp. zn. [spisová značka] pod [číslo] [anonymizována dvě slova] - [anonymizováno] a [číslo]. Žalobkyně uvedla, že k předmětným movitým věcem ji svědčí vlastnické právo, které žalobkyně k věcem nabyla na základě Dohody o vypořádání, které byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a povinným jako dlužníkem dne [datum] a jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k majetku specifikovanému v příloze [číslo] Dohody o vypořádání. Důvodem převodu movitého majetku bylo neuhrazení zápůjčky ze strany povinného, která byla zajištěna zástavním právem k movitým věcem, který tvořil přílohu [číslo] k Zástavní smlouvě ze dne 20.4.2019. Vzhledem k tomu, že exekutor zamítl žalobkynin návrh na vyškrtnutí movitých věcí ze soupisu, žalobkyně podala tuto žalobu. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu s odůvodněním, že žaloba byla podána nedůvodně, neboť právní jednání, kterým měla žalobkyně nabýt majetek, jehož vyloučení z exekuce se domáhá, do svého vlastnictví, bylo a je neplatné, a to s ohledem na nedodržení písemné formy a úřední ověření podpisu dle § 13 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Žalovaná z důvodu právní jistoty učinila současně námitku relativní neplatnosti (právního jednání) převodní smlouvy, kterou adresovala žalobkyni. Žalovaná tedy navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. 3. Žalovaná se k ústnímu jednání konaném dne 2.9.2021 na základě omluvy nedostavila a sdělila soudu, že souhlasí s tím, aby jednání proběhlo v její nepřítomnosti. Soud tak konstatoval postup podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: 5. Z protokolu o soupisu movitých věci ze dne 25.8.2020 sp. zn [spisová značka] bylo zjištěno, že soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exukutorský úřad v [obec], pověřená vedením exekuce usnesením zdejšího soudu ze dne 11.5.2020 pod sp.zn. [spisová značka], vede na základě návrhu žalované jako oprávněné exekuci podle vykonatelného rozhodnutí – rozsudku zdejšího soudu ze dne 5.3.2020, č.j. [číslo jednací], proti povinné [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Dne 25.8.2020 provedl exekutor v sídle povinné soupis movitých věcí pod pořadovým [číslo] až [anonymizováno], o čemž byl sepsán protokol. Movité věci pod pořadovým [číslo] a [anonymizováno] byly ze soupisu na místě vyškrtnuty, jelikož byl předložen doklad o skutečnosti, že jsou ve vlastnictví osoby odlišné od povinného. 6. Ze zástavní smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní jako věřitelem, resp. zástavním věřitelem a povinným jako dlužníkem, resp. zástavcem dne [datum] soud zjistil, že dle čl. I smlouvy měla být téhož dne mezi stejnými účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce ve výši [částka], v níž se strany dohodly na zajištění závazků z ní zástavním právem k movitým věcem. Zástavní právo k movitým věcem dle přílohy [číslo] smlouvy vzniklo podpisem smlouvy. Soud dále zjistil, že podpis na smlouvě není úředně ověřen, což ani žalobkyně netvrdila. 7. Z Dohody o vypořádání, uzavřené mezi žalobkyní jako věřitelem, resp. zástavním věřitelem a povinným jako dlužníkem, resp. zástavcem dne 10.1.2020 soud zjistil, že předmětem smlouvy byl převod vlastnického práva k majetku specifikovanému v příloze [číslo] Dohody o vypořádání. Důvodem převodu movitého majetku bylo neuhrazení zápůjčky ze strany povinného, která byla zajištěna zástavním právem k movitým věcem, který tvořil přílohu [číslo] k Zástavní smlouvě ze dne [datum]. Soud i k tomuto dokumentu zjistil, že podpis na smlouvě není úředně ověřen, což ani žalobkyně netvrdila. 8. Z dopisu ze dne [datum] včetně dodejky soud zjistil, že žalovaná se tímto dopisem, zaslaného žalobkyni, její právní zástupkyni a společnosti [právnická osoba], dovolává neplatnosti právního jednání, a to zástavní smlouvy ze dne 20.4.2019 a dohody o vypořádání ze dne 10.1.2020. 9. Další dokazování soud neprováděl, příp. z ostatních provedených listinných důkazů neučinil žádná další skutková zjištění, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Ze stejného důvodu i zamítl pro nadbytečnost návrh žalobkyně na doplnění dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení]. 10. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: 11. Dle ustanovení § 267 odst. 1 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí. 12. Dle ustanovení § 13 zákona o obchodních korporacích vyžaduje smlouva uzavřená mezi jednočlennou společností zastoupenou jediným společníkem a tímto společníkem písemnou formu s úředně ověřenými podpisy. To neplatí, je-li taková smlouva uzavřena v rámci běžného obchodního styku a za podmínek v něm obvyklých. 13. Ustanovení § 13 dopadá bez výjimky na veškerá dvoustranná, resp. vícestranná právní jednání, je-li stranou takového právního jednání jediný společník (akcionář) a současně společnost, kterou tento jediný společník (akcionář) zastupuje. Je nerozhodné, o jakou smlouvu se jedná, zda pojmenovanou či nepojmenovanou (srov. analogicky rozsudek NS 29 Cdo 1464/2009). Smlouvy vymezené v tomto ustanovení vyžadují písemnou formu a podpisy na těchto smlouvách musí být úředně ověřeny. 14. Dle rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 31 ICdo 36/2020, bod 36,„ Má-li společnost pouze jediného společníka, hrozí, že smlouvy uzavřené mezi společností jednající jediným společníkem jako jejím zástupcem (lhostejno, o jaký právní důvod se opírá jeho zástupčí oprávnění) a tímto společníkem mohou být dodatečně "upravovány", a to jak jde-li o jejich obsah, tak jde-li o datum jejich uzavření, popř. může být tvrzeno jejich uzavření v minulosti, aniž se tak ve skutečnosti stalo. Právě proto, aby k uvedenému nedocházelo, tj. aby se následně "neobjevovaly" smlouvy, jež ve svém důsledku mohou negativně zasáhnout do práv či oprávněných zájmů třetích osob (typicky věřitelů společnosti či společníka), vyžaduje zákon písemnou formu (jež zachytí obsah právního jednání) a úřední ověření podpisu (jež současně postaví najisto datum, kdy smlouva byla uzavřena). Ustanovení § 13 z. o. k. tak chrání právní jistotu (předem neurčeného okruhu) třetích osob, zejména pak věřitelů společnosti a společníka, před případným nekorektním jednáním společníka a zástupce společnosti v jedné osobě. Tím současně chrání i podnikatelské prostředí jako takové.“ Dle bodu 38 rozsudku„ Z popsaného smyslu a účelu § 13 z. o. k. vyplývá, že důsledkem nedodržení formy požadované tímto ustanovením je neplatnost dotčeného právního jednání. Jelikož právní normy chránící právní jistotu patří mezi právní normy chránící veřejný pořádek (v literatuře srov. např. MELZER, F., TÉGL, P. In: MELZER, F., TÉGL, P. a kol., Občanský zákoník - velký komentář. Svazek I. § 1-117, Praha: Leges, 2013, s. 61, či ELIÁŠ, K. K pojetí dispozitivního práva v občanském zákoníku. In: Sborník mezinárodní konference XXIII. Karlovarské právnické dny. Praha: Leges, 2015, s. 70 a 71), je namístě závěr, že porušení § 13 z. o. k. vede (zpravidla) i k narušení veřejného pořádku.“ 15. Z uvedeného vyplývá, že nebude-li smlouva ve smyslu § 13 pořízena v náležité formě, tedy v písemné formě, a nebudou-li podpisy na smlouvě úředně ověřeny, je s odkazem na § 582 odst. 1 obč. zák. taková smlouva (právní jednání) neplatná, ledaže strany vadu dodatečně zhojí, vůči věřitelům a jiným třetím osobám nicméně pouze s účinky ex nunc (shodně rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020, bod 52). 16. S odkazem na závěry opakovaně citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu se soud jednoznačně kloní k závěru, že důsledkem absence úředně ověřeného podpisu je zásadně absolutní neplatnost příslušného právního jednání podle § 588 obč. zák. I kdyby se však jednalo o relativní neplatnost právního jednání podle § 586 obč. zák., jak se objevuje v komentářové literatuře, v řízení bylo prokázáno, že žalovaná neplatnost právního jednání řádně namítla svým dopisem ze dne 31.7.2021. 17. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že v daném případě není možné žalobnímu návrhu vyhovět, neboť zástavní smlouva ze dne 20.4.2019 a dohoda o vypořádání ze dne 10.1.2020 jsou absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a žalovaná neprokázala vlastnické právo k movitým věcem uvedených v Protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 25.8.2020 sp. zn. [spisová značk