12 C 64/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou podanou soudu dne 23. 7. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení částky shora uvedené z titulu dluhu z rámcové smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], dne [datum] (dále jen„ smlouva o úvěru“). Žalovaný na jejím základě obdržel peněžní prostředky formou bezhotovostního převodu realizovaného v den uzavření smlouvy v celkové výši 4 500 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky byl žalovaný povinen vrátit bezhotovostně v jediné splátce spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 648 Kč se splatností 18. 8. 2016. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, protože do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 4. 2018 s účinností ke dni 17. 5. 2018 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 22. 6. 2018. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení jistiny spolu nesplaceným poplatkem za poskytnutí úvěru a se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokutu nepožadovala. Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani přes výzvu zástupce žalobkyně učiněnou s odkazem na ustanovení § 142a odstavce 1 zákona čísla 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v platném znění, datovanou ke dni 9. 7. 2020, která byla zaslána na poslední známou adresu žalovaného. 2. Mezinárodní příslušnost zdejší soud dovodil na základě čl. 7 odst. 1 písm. a), b) Nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle něhož k projednání žaloby o nároku ze smlouvy jsou příslušné soudy místa, kde byl nebo měl být závazek splněn, přičemž místem plnění se rozumí v případě poskytování služeb místo, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Jelikož byl žalovanému ze strany předchůdkyně žalobkyně poskytnut úvěr (služba), a to na území České republiky, je dle názoru soudu mezinárodní příslušnost dána. 3. Žalovaný se k podané žalobě a tvrzením v ní uvedeným nevyjádřil. 4. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle § 115a o. s. ř., a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil a vzal za prokázaný tento skutkový stav. Mezi původní věřitelkou na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé byla v roce 2016 uzavřena smlouva o úvěru. Předmětný právní vztah posoudil soud dle ustanovení § 2395 zákona čísla 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) v platném znění. Z uzavřené smlouvy a tohoto ustanovení plyne povinnost žalovaného zaplatit dlužnou částku. Povinnost platit úroky z prodlení z řádně a včas nevrácené jistiny plyne z ustanovení § 1970 věty první o.z. Jejich výše je s odkazem na ustanovení § 1970 věty druhé o.z. určena v ustanovení § 2 nařízení vlády čísla 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, v platném znění činí 8,05 % ročně zvýšených o repo sazbu stanovenou Českou národní bankou a platnou k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž nastalo prodlení dlužníka. Pohledávka původní věřitelky byla pak na žalobkyni platně postoupena 21. 12. 2017 s odkazem na ustanovení §1879 a následujících o.z.. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci proti žalovanému náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Z toho částku 400 Kč za soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, dále odměnu advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobnými předměty sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru, předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud určil tuto odměnu na částku 600 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění). Soud dále přiznal náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobkyně plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 189 Kč. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně, jemuž byla přiznána náhrada nákladů, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.