12 C 81/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Podanou žalobou se žalobkyně v soudním řízení domáhá na žalovaném zaplacení příslušenství pohledávky. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), [IČO] se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se současně zavázal úvěr včetně sjednaného úroku 9,9 % ročně splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky. Žalovaný podle obsahu žalobních tvrzení úvěr čerpal, řádně jej však nesplácel. Předchůdkyně žalobkyně proto využila svých smluvních oprávnění, úvěr prohlásila za splatný a žalovaného vyzvala k úhradě celkové dlužné částky. Jelikož žalovaný dluh neuhradil, domáhala se žalobkyně zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 149 991, 39,72 Kč v soudním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 62 C 309/2013. Předmětem žalobního požadavku bylo zaplacení dlužné jistiny úvěru a zákonného úroku z prodlení z této částky. Soud žalobě vyhověl a rozsudkem uložil žalovanému povinnost plnění v souladu se žalobním návrhem. Předmětem této žaloby je nárok na zaplacení shora označených smluvních úroků z výše uvedené dlužné jistiny úvěru, které žalobkyně za v žalobě vymezené období zkapitalizovala. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ banka“) a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému do sjednané výše úvěr. Účastníci ve smlouvě sjednali úrok z úvěru ve výši 9,9 % ročně a dále povinnost žalovaného úvěr spolu se smluvním úrokem uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše byla rovněž sjednána. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že Všeobecké obchodní podmínky převzal a souhlasí s nimi a dále, že převzal a seznámil se s obsahem Sazebníku. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný vyplývá, že banka úvěr v důsledku opakovaného porušování povinností žalovyným zesplatnila a požaduje úhradu celkové dlužné částky. Z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 3. 2013, č. j. 62 C 309/2013-11 vyplývá, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 149 991,39 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky za vymezené období (výrok I.) a dále uhradit žalobkyni vymezené náklady řízení (výrok II.). Soud v tomto rozsudku vyřešil rovněž otázku aktivní věcné legitimace žalobkyně v řízení a to s ohledem na uzavřenou smlouvu o postoupení pohledávky a oznámení zaslané žalované straně. Před zahájením soudního řízení byla žalované straně zaslána předžalobní výzva k plnění. 5. Podle ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 6. Podle ust. § 261 odst. 3, písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obchodní zákoník“) touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497). 7. Podle ust. § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši. 9. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemných souvislostech a po provedeném dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru a právnímu posouzení. 10. V řízení bylo prokázáno, že spolu účastníci, resp. předchůdkyně žalobkyně a žalovaný, uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému do sjednané výše peněžní prostředky, tj. poskytnout mu úvěr. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat dle ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku, jelikož k jeho vzniku došlo před účinností z. č. 89/2012 Sb. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr, sjednaným způsobem jej však nesplácel. Předchůdkyně žalobkyně proto postupovala v souladu se smluvním ujednáním obsaženým v podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy, kdy úvěr zesplatnila. Žalovanému v důsledku toho vznikla povinnost vrátit žalobkyni dosud neuhrazenou část úvěru spolu se sjednanými úroky dle ust. § 502 odst. 1 obchodního zákoníku, když povinnost k placení smluvních úroků trvá až do úplné úhrady dlužné jistiny úvěru. Jelikož žalovaný smluvní úroky dosud v plném rozsahu neuhradil, uložil mu soud povinnost jejich plnění, když žalobkyně výši těchto úroků z aktuálně dlužné jistiny za vymezené období zkapitalizovala. 11. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud žalobě výrokem I. rozsudku zcela vyhověl. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, když žalobkyně splnila povinnost dle ust. § 142a o. s. ř. a žalovanému zaslala ve stanoveném termínu před zahájením soudního řízení předžalobní výzvu k plnění. Přiznaná částka sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1 961 Kč, jelikož žalobkyně odměnu za právní zastoupení advokátem v řízení nepožadovala. 13. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.