23 C 38/2014-831 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] (v průběhu řízení doplněnou a se souhlasem soudu změněnou) se žalobkyně domáhala, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] je neplatná, aby žalované byla uložena povinnost„ zveřejnit na své náklady výrok soudu a omluvu v regionálním [anonymizováno] deníku a dále na intranetu [anonymizováno] finančního ředitelství a na veřejných webových stránkách [ulice] správy [anonymizováno] finančního ředitelství“ (obsah omluvy byl formulován takto:„ [anonymizováno] finanční ředitelství, Česká republika, se tímto omlouvá paní [celé jméno žalobkyně] za způsobenou újmu, která jí vznikla diskriminačním jednáním vůči její osobě a podanou neplatnou výpovědí“) a aby byla žalované uložena povinnost nahradit žalobkyni nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč. Žalobu zdůvodnila tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] pracovala u žalované jako samostatný odborný referent na [anonymizováno] úřadu ve [obec]. Ze strany žalované (svých nadřízených) byla opakovaně vystavena„ nepříznivému zacházení a diskriminaci“, což se projevilo v tom, že jí nebyla, stejně jako jiným zaměstnancům [anonymizováno] úřadu ve [obec], vyplacena odměna, i když v roce [rok] úspěšně ukončila daňovou kontrolu, která přinesla do státního rozpočtu více než 27 mil. Kč, v jejím zařazení do nižší platové třídy a platového stupně, než byli zařazeni jiní zaměstnanci žalované, ačkoli splňovala„ stejné zákonné předpoklady“ jako oni, a v bezdůvodném (s ohledem na skutečnost, že při výkonu dosavadní práce„ kontrola daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků“ dosahovala„ nebývalých úspěchů“) pověření státním dozorem nad hrami a loteriemi, kde byla práce pro ni vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu (způsobenému centrální mozkovou příhodou, v důsledku které byla v pracovní neschopnosti od července [rok] do července [rok])„ zatěžující a psychicky vyčerpávající“. Žalobkyně je toho názoru, že uvedená diskriminace z důvodu jejího věku, pohlaví a zdravotního postižení se projevila též v tom, že žalovaná účelově změnila svoji organizační strukturu tak, aby došlo ke zrušení pracovního místa žalobkyně, když před organizační změnou navýšila počet zaměstnanců kontrolního oddělení tak, aby mohla následně žalobkyni (a další zvolené pracovníky) propustit. Neplatnost výpovědi žalobkyně spatřuje též v tom, že žalovaná jí v rozporu s uzavřenou kolektivní smlouvou pro rok [rok] nenabídla jiné vhodné volné místo, ač v době výpovědi taková místa měla. Dopisem ze dne [datum] žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. Výpověď odůvodnila tím, že„ v souvislosti s usnesením vlády [číslo] ze dne [datum] a v návaznosti na rozhodnutí vrchního ředitele skupiny 051 [stát. instituce] - [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl Finančnímu ředitelství v [obec] snížen k [datum] celkový počet systemizovaných míst“, a že„ na základě shora uvedených skutečností“ bylo rozhodnuto„ o skutečném počtu systemizovaných pracovních míst na [anonymizováno] úřadu ve [obec] od [datum rozhodnutí] (dopis [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí])“. Návrh změny organizační struktury byl schválen dne [datum] a pracovní místo žalobkyně bylo zrušeno. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 (poté, co usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], jímž bylo změněno usnesení Okresního soudu v Olomouci o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti tohoto soudu vznesené žalovanou tak, že byla vyslovena místní nepříslušnost Okresního soudu v Olomouci a věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1) rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 23 C 38/2014-306 určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] je neplatná, zamítl žalobu na zveřejnění výroku soudu a omluvy a na zaplacení náhrady nemajetkové újmy a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 149.552 Kč k rukám jejího advokáta. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] pracovala u žalované jako referent pro správu daní, že v „ kolektivní smlouvě podepsané k [datum], i v předchozí kolektivní smlouvě“ bylo sjednáno, že ve vztahu k zaměstnancům„ propouštěným z důvodu reorganizace“ má být„ postupováno formou nabídkové povinnosti“, a že žalovaná„ disponovala“ volnými místy na pracovištích (finančních úřadech) v [anonymizováno], [obec], [obec], [obec], [obec] a [obec], která„ žalobkyně mohla zastávat podle svojí kvalifikace, zdravotního stavu“, avšak žalovaná jí tato místa nenabídla. I když tedy žalovaná prokázala, že došlo k organizační změně (organizační změna byla řádně přijata a jejím smyslem bylo„ snižování administrativy“ na všech finančních úřadech„ po celé republice“), nesplnila svoji nabídkovou povinnost podle kolektivní smlouvy. Na druhé straně soud prvního stupně dospěl k závěru, že„ nedošlo k diskriminaci žalobkyně“, neboť propuštěni byli i další zaměstnanci a žalobkyně„ byla odměňována platovou třídou, která odpovídala jejímu pracovnímu zařazení i jejímu vzdělání“. 3. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého je výpověď z pracovního poměru neplatná z důvodu nesplnění nabídkové povinnosti sjednané v kolektivní smlouvě. Poukázal na to, že zákoník práce č. 262/2006 Sb. nepřevzal institut tzv. nabídkové povinnosti, jak byl dříve upraven v ustanovení § 46 odst. 2 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. Podle jeho přesvědčení „zákoník práce je v tomto směru kogentní“ a ujednání kolektivní smlouvy o nabídkové povinnosti je proto pro rozpor se zákonem absolutně neplatné (§ 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.). Soudu prvního stupně též vytkl, že se naplněním výpovědního důvodu zabýval„ velmi stručně a okrajově“, aniž by se vypořádal s námitkami žalobkyně, včetně námitek o její diskriminaci (v této souvislosti podal výklad ustanovení § 133a občanského soudního řádu), že v případě požadované omluvy„ přehlédl“ změnu žaloby, kterou připustil, a že neodstranil vadu žaloby v části požadované nemajetkové újmy, jež spočívá v nedostatečném vylíčení rozhodujících skutečností. 4. Obvodní soud pro Prahu 1 následně rozsudkem ze dne 13. 3. 2017 č. j. 23 C 38/2014 opraveným usnesením ze dne 15. 1. 2018 č. j. 23 C 38/2014-537 zamítl žalobu na určení, že„ výpověď daná žalobkyni žalovanou ze dne [datum]“ je neplatná, na uložení povinnosti žalované„ zveřejnit na své náklady výrok soudu a omluvu“ v regionálním [anonymizováno] deníku a dále na intranetu [anonymizováno] finančního ředitelství a na veřejných webových stránkách finanční správy [anonymizováno] finančního ředitelství a na uložení povinnosti„ zaplatit žalobkyni náhradu nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč“, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení 2 580 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že došlo k přijetí organizačního opatření, jímž bylo zrušeno pracovní místo žalobkyně„ z důvodu koncentrace výkonu státního dozoru do jiného organizačního útvaru v jiném místě - [obec]“, a že nebylo prokázáno, že žalovaná zacházela se žalobkyní při rozvázání pracovního poměru„ nerovným způsobem“ (pracovní místa nebyla rušena generálním ředitelem„ s přihlédnutím ke konkrétním zaměstnancům“). V souladu s právním názorem odvolacího soudu za důvod neplatnosti výpovědi nepovažoval nesplnění nabídkové povinnosti žalované podle kolektivní smlouvy. Všechny podmínky výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce byly proto podle soudu prvního stupně splněny. Nebylo-li prokázáno, že by žalovaná přistupovala k žalobkyni nerovným způsobem ve srovnání s jinými zaměstnanci (žalobkyně nesplňovala stanovenou kvalifikaci pro zařazení do 10. platové třídy),„ není důvodu, aby žalovaná hradila žalobkyni jakoukoli škodu“, a jestliže„ o sporu o diskriminaci žalobkyně nebyla veřejnost průběžně informována“, není dán ani„ důvod, aby byl naléhavý právní zájem, aby se žalovaná prostřednictvím tisku omlouvala za jednání, které nezpůsobila“. 5. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 10. 2017 č. j. 62 Co 259/2017-527 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení státu jej změnil tak, že„ náklady řízení státu činí 2 835 Kč“ s tím, že„ jinak se i v tomto výroku potvrzuje“, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud setrval na svém závěru o absolutní neplatnosti ujednání kolektivní smlouvy upravující nabídkovou povinnost žalované pro jeho rozpor s kogentní povahou ustanovení § 52 zákoníku práce; za podstatné proto nepovažoval, že od [datum] byl prodloužen pracovní poměr s [jméno] [příjmení], jejíž pracovní místo mohlo být nabídnuto žalobkyni. Dospěl k závěru, že mezi nadbytečností ža