24 C 193/2021-11 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala plnění z titulu regresní náhrady škody za jím způsobenou dopravní nehodu. 2. V žalobě tvrdila, že 11.5.2019 způsobil žalovaný vozidlem Volkswagen Passat, [registrační značka] škodu ve výši 53 471 Kč na vozidle zn. Mercedes E, [registrační značka], jehož vlastníkem je [jméno] [příjmení]. Žalobce neměl k vozidlu uzavřené zákonné pojištění. V daném případě odpovídá za vzniklou škodu žalovaný jako řidič vozidla podle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jelikož porušil pravidla při provozu na pozemních komunikacích. Česká kancelář pojistitelů v návaznosti na šetření pověřeného partnera [právnická osoba] uhradila poškozenému náhradu škody na vozidle ve výši 53 471 Kč, pověřenému partnerovi částku 2420 Kč představující odměnu za likvidaci škodné události. Kanceláři vzniká na základě ustanovení § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. nárok vůči tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. b) téhož ustanovení, na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. b) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu, nejvýše však 300 000 Kč. Kancelář v souvislosti s dopravní nehodou vyplatila částku v celkové výši 55 891 Kč, z čehož jedna třetina činí 18 630,34 Kč. Toto plnění není nárokem na náhradu škody, ale nárokem sui generis; jde o speciální postižní právo dané přímo ze zákona. V souladu s § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., požadovala po žalovaném náhradu jedné třetiny toho, co za něho plnila a stanovila lhůtu k plnění do 11.9.2019. Na žalovanou povinnost však byla uhrazena pouze částka v celkové výši 13 800 Kč v následujících platbách: 13.11.2019 - 1.000 Kč, 13.12.2019 - 1.000 Kč, 17.1.2020 - 1.000 Kč, 21.2.2020 - 1.300 Kč, 13.3.2020 - 1.300 Kč, 16.4.2020 - 1.300 Kč, 15.5.2020 - 1.300 Kč, 23.6.2020 - 1.300 Kč, 28.7.2020 - 1.300 Kč, 13.8.2020 - 1.500 Kč, 16.9.2020 - 1.500 Kč, zbývá proto uhradit uvedenou dlužnou jistinu. Pohledávku žalobkyně nabyla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16.10.2019. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 4. Soud rozhodl na základě fikce souhlasu obou účastníků věc podle § 115a o. s. ř., přičemž k projednání nenařizoval jednání a věc rozhodnul na základě předložených důkazů. 5. Žalobkyně ke svým tvrzení předložila tyto důkazy, z nichž soud vycházel: záznam o dopravní nehodě ze dne 11.5.2019, fotodokumentace poškozeného vozidla, zápis o poškození motorového vozidla ze dne 17.5.2019 a 9.7.2019, kalkulace nákladů na opravu v expertním systému [anonymizováno], likvidační zpráva České kanceláře pojistitelů č. [číslo] [rok] [číslo], stanovení výše skutečné škody, vyrozumění o výsledku šetření škodné události ze dne 11.6.2020, detaily transakce pro závazek [číslo], prohlášení o výši odměny za likvidaci škodních událostí, detaily transakce pro závazek [číslo], uplatněni práva na náhradu plněni podle § 24 odst. 9 zák. č. 168/1999 Sb. proti povinnému ze dne 12.8.2019 a smlouvu o postoupení pohledávek. Skutkový stav z nich byl zjištěn tak, jak je žalobkyně vylíčila v žalobě. Žalovaný žádný důkaz ani vyjádření k věci soudu nepředložil, zcela rezignoval na svá procení práva a povinnosti. 6. Soud věc po hmotněprávní stránce posoudil dle § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. Ve spojení s ust. § 2054 odst. 2 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když žalovaný na výzvu k úhradě částečně plnil, má soud proto za to, že lze usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Žalovaný netvrdil, tím méně prokazoval, že by dlužnou částku za jím způsobenou škodu uhradil, resp. že právní vztah mezi ním a žalobkyní vůbec nevzniknul. Soud proto žalobě co do jistiny vyhověl. Nárok na úrok z prodlení z každé dílčí neuhrazené částky na základě částečných plnění je dán ust. § 1970 občanského zákoníku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty jistiny z částky 1000 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3900 Kč ve výši 819 Kč O místu k plnění ve výroku II. soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. O lhůtách k plnění soud rozhodl v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když tuto určil třídenní.