30 C 105/2021-39 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že zahájila dle 6. 8. 2018 řízení před finančním arbitrem, vedené pod spis. zn. [spisová značka] [číslo]. Pojištění sjednané pojistnou smlouvou zaniklo s výplatou odkupného ve výši 31.476 Kč dne 1.3. 2019, jak rovněž vyplývá ze spisu finančního arbitra. Vzhledem k tomu, že bylo řízení před finančním arbitrem zahájeno dne 6. 8. 2018, vzala žalobkyně v tomto rozsahu svůj návrh na zahájení řízení zpět a řízení se nadále vedlo o částku 74.524 Kč. Vzhledem k tomu, že tato částka nebyla žalobkyni přiznána, podala žalobkyně dne 21. 4. 2020 žalobu podle ustanovení § 244 a násl. zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, kterou se domáhala nahrazení nálezu finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách. Toto řízení bylo u nadepsaného soudu vedeno pod sp. zn. 15 C 87/2020, nicméně s ohledem na to, že došlo k uhrazení celého nároku žalobkyni ze strany Instituce, bylo předmětné řízení zastaveno. 2. Předmětem řízení, které bylo vedeno proti společnosti [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), bylo o určení neplatnosti smluv životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního ze dne 8. 9. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo], kterým finanční arbitr její nárok zamítl. Žalobkyně, jakož i žalovaná instituce, podali proti nálezu ze dne 8. 9. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] námitky. Tyto námitky finanční arbitr rozhodnutím o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne 12. 3. 2020 zamítnul, Rozhodnutím o námitkách bylo řízení před finančním arbitrem pravomocně skončeno. 3. Řízení před finančním arbitrem trvalo od 6. 8. 2018 do 12. 3. 2020 tedy více jak 19 měsíců. 4. Finanční arbitr nerozhodl do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí dle § 15 odst. 1 ZFA.Žalobkyně spolu s návrhem na zahájení řízení předložila finančnímu arbitrovi veškeré nezbytné podklady k řízení, zejména pojistné smlouvy, příslušné pojistné podmínky, jakož i výzvu instituci. 5. Jak vyplývá z později vydaného nálezu, svůj závěr o neplatnosti pojistné smlouvy finanční arbitr opřel právě a jen o pojistné smlouvy a příslušné pojistné podmínky. Žalobkyně tedy důvodně očekávala, že finanční arbitr rozhodne spor bez zbytečného odkladu, nejpozději v zákonné 90 denní lhůtě od shromáždění podkladů, tj. od předložení bezvadného spisu, případně ve lhůtě prodloužené v souladu se zákonem. 6. Finanční arbitr však v zákonné lhůtě nerozhodl, lhůtu k rozhodnutí prodloužil po jejím uplynutí a nález vydal až 8. 9. 2019. Celková doba od zahájení řízení do vydání nálezu tak není dle názoru žalobkyně přiměřená. 7. Výklad počátku běhu lhůty pro vydání nálezu podle zákona o finančním arbitrovi není zcela jednoznačný. Poukazuje proto na judikaturu Nejvyššího správního soudu, který se touto problematikou již zabýval např. v rozhodnutí č. j. 9 As 36/2018-37 ze dne 31. 5. 2018 nebo v rozhodnutí č. j. 4 Afs 110/2018-40 ze dne 19. 6. 2018, když tato rozhodnutí shodně interpretují § 15 odst. 1 ZFA optikou Směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů, kdy v první fázi řízení je finanční arbitr povinen shromáždit veškeré podklady nezbytné pro zjištění relevantního skutkového stavu, přičemž není podstatné to, zda tyto podklady finanční arbitr skutečně posoudil a provedl předběžné vyhodnocení sporu, ale to, zda měl možnost tak učinit. 8. Dle názoru žalobkyně začala finančnímu arbitrovi běžet lhůta k vydání nálezu dne 7. 8. 2018, tj. den následující po doručení návrhu na zahájení řízení. 9. Žalobkyně uzavírá, že ze spisu [spisová značka] [číslo] jednoznačně vyplývá, že finanční arbitr nevydal nález v přiměřené lhůtě a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu. 10. Proti nálezu podala žalobkyně a též žalovaná instituce námitky, o kterých finanční arbitr rozhodl rovněž po uplynutí zákonné lhůty k vydání rozhodnutí ve smyslu § 16 odst. 2 ZFA, který mu ukládá rozhodnout o námitkách do 30 dnů od jejich doručení finančnímu arbitrovi. 11. Námitky žalobkyně byly finančnímu arbitrovi doručeny dne 23. 9. 2019. Finanční arbitr tak měl rozhodnout nejpozději do 23. 10. 2019. Finanční arbitr však v uvedené lhůtě nerozhodl. Rozhodnutí o námitkách vydal finanční arbitr až dne 12. 3. 2020. 12. Finanční arbitr nedodržel v řízení spis. zn. [spisová značka] [číslo] zákonnou lhůtu ani pro vydání rozhodnutí o námitkách dle § 16 ZFA a řízení o námitkách tak zatížil nesprávným úředním postupem. 13. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne 7. 9. 2020 ke kompenzaci nemajetkové újmy. 14. Žalovaný stát na výzvu reagoval dopisem„ Žádost o náhradu škody“ ze dne 4. 3. 2021, doručeným právnímu zástupci žalobce téhož dne, v němž konstatoval, že v řízení spis. zn. [spisová značka] [číslo]„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení o vydání rozhodnutí o námitkách došlo k překročení lhůty pro vydání rozhodnutí a účastníci nebyli informováni o prodloužení lhůty k vydání tohoto rozhodnutí, a v tomto lze shledat dílčí průtahy spojené se složitostí řízení.“ Žalovaná konstatovala porušení práva a omluvila se za postup finančního arbitra, přičemž žalobkyni sdělila:„ sdělením a omluvou pokládejte projednání žádosti na náhradu škody za ukončené.“. 15. S tímto závěrem žalobkyně nesouhlasí, neboť dle rozhodovací praxe soudů i snížený (nikoliv nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k přiznání zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit. Takový případ však v projednávaném řízení nenastal. 16. Žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Městského soudu pod sp. zn. 68 Co 98/2020, 16 Co 402/2020 a 29 Co 417/2020, která zcela aprobují výše uvedený právní názor žalobce. 17. Řízení, které žalobkyně před finančním arbitrem zahájila, se týkalo smluv investičního životního pojištění, které uzavřela s institucí s cílem vytvořit si finanční rezervu do budoucna. Žalobkyně se na finančního arbitra obrátila v obtížné životní situaci, kdy měla důvodné podezření o neplatnosti svých smluv životního pojištění a obávala se, že by o investované peníze mohla přijít. Po celou dobu řízení tak byla i v existenční nejistotě, neboť spor se týkal pro žalobkyni významné výše finančních prostředků (v souhrnu činil její nárok 98.000 Kč se zákonným příslušenstvím). 18. Žalobkyni řízení zatěžovalo nejen psychicky, ale i časově, když musela čelit dlouhodobé nečinnosti finančního arbitra, přestože úřad finančního arbitra byl zřízen s cílem, aby šetřil čas a finance spotřebitelům, jak předpokládá Směrnice pro alternativní řešení spotřebitelských sporů. Právě zákonem garantovaná rychlost a bezplatnost řízení před finančním arbitrem byly hlavní důvody, proč se žalobkyně se sporem obrátila na finančního arbitra, a ne na obecný soud. 19. Žalobkyně se nečinnosti finančního arbitra v řízení o nálezu aktivně bránila, když finančního arbitra vyzvala k odstranění nečinnosti v souladu s § 80 správního řádu. 20. Předmětem řízení byla částka 98.000 Kč. Takovou částku nelze považovat za zanedbatelný předmět řízení a je tady na místě přiznat žalobci odškodnění peněžité. Je rovněž nutno zdůraznit, že finanční arbitr je pro rozhodování sporů z životního pojištění specializovaným orgánem a z pohledu jeho specializace nebylo řízení sp. zn.. [spisová značka] [číslo] složitým případem. 21. Dále žalobkyně poukazuje na skutečnost, že finanční arbitr své rozhodnutí opřel výlučně o podklady, které obdržel od žalobce při podání návrhu na zahájení řízení, popř. o podklady, které obdržel od Instituce v rámci jejího vyjádření. Finanční arbirt tedy měl podklady pro rozhodnutí již 6. 10. 2018, přesto nález vydal až 8. 9. 2019. 22. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby. 23. Podle názoru žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v rámci shromažďování podkladů pro rozhodnutí v souvislosti s porušením povinnosti učinit úkon v přiměřené lhůtě, shromažďování podkladů o celkové délce 364 dnů je akceptovatelné, a to i s ohledem na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020 č. j. 63 Co 213/2020-96, podle něhož:…Délka řízení před finančním arbitrem byla zásadně ovlivněna hmotněprávní složitostí daného případu, kdy do celkové délky řízení se citelně promítla obrana pojišťující instituce z hlediska posuzování platnosti smlouvy investičního životního pojištění č……., od jejíž neplatnosti žalobkyně odvíjela nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně namítala neplatnost z důvodu omylu na její straně při jejím uzavírání, její neurčitosti, rozporu se zákonem a dobrými mravy a nezpůsobilosti instituce takovou smlouvu uzavřít. Nelze opomíjet fakt, že řízení před soudním arbitrem má odlišný charakter od soudního řízení……. Na délku řízení před soudním arbitrem tak nelze bez dalšího nahlížet jako na alternat