31 C 97/2020-75 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 9. 7. 2020 domáhal zaplacení částky 214 491 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že dne 30. 9. 2011 uzavřel se žalovanou smlouvu životního pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] přičemž součástí pojistné smlouvy se staly i všeobecné pojistné podmínky [anonymizováno] [číslo] (dále jako„ VPP“) a doplňkové pojistné podmínky [anonymizováno] [číslo] (dále jako„ DPP“). Pojistná smlouva zanikla ke dni 31. 7. 2017, a to z důvodu nezaplacení běžného pojistného. Žalobce uvedl, že platil pojistné po dobu více jak dvou let a dle [číslo listu] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] DPP ve spojení s [číslo listu] [anonymizováno] VPP tedy není nezaplacení běžného pojistného důvodem pro zánik pojištění. Žalovaná přesto pojistnou smlouvu ukončila a v souvislosti s jejím zánikem vyplatila částku 141 509 Kč. Žalobce je přesvědčen, že pojistná smlouva zanikla vyplacením odkupného ve smyslu [číslo listu] [anonymizována dvě slova]) VPP. Žalobce dále uvedl, že žalovaná vyplatila žalobci v souvislosti se zánikem pojištění nižší odkupné, než které mu dle pojistné smlouvy náleží. Žalobce uvedl, že je přesvědčen, že výše řádně vypočteného odkupného má odpovídat zaplacenému pojistnému, neboť žádné smluvní ujednání pojistné smlouvy neopravňuje žalovanou pojistné snižovat. Odkupné definuje ust. § 3 písm. x) zákona č. 37/2004 Sb. zákona o pojistné smlouvě jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění. Odkupné upravuje i článek [anonymizována tři slova] VPP, který stanoví:„ Výši odkupného pojistitel stanoví podle pojistně technických zásad.“, a dle článku [anonymizována tři slova] [anonymizováno] DPP:„ Odkupné se určuje jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená matematickými metodami k datu zániku pojištění.“ Okamžik zániku pojištění je dle článku [anonymizována tři slova] VPP vázán na výplatu pojistného v hotovosti pojistníkovi, vystavení šeku, nebo zadání příkazu k provedení výplaty odkupného peněžnímu ústavu. Žalobce dále uvedl, že zákon o pojistné smlouvě v § 66 odst. 2 písm. f) ukládá povinnost seznámit zájemce o pojištění se způsobem určení výše odkupného. Tuto informační povinnost žalovaná vůči žalobci nesplnila. Žalobce dále uvedl, že z vyjádření žalované ze dne 19. 5. 2017 vyplývá, že žalovaná na vrub zaplaceného pojistného účtovala počáteční a správní náklady, ačkoliv tyto položky nebyly v pojistné smlouvě sjednány. Žalobce uvedl, že za dobu trvání pojištění uhradil pojistné ve výši 356 000 Kč. Žalovaná vyplatila žalobci odkupné ve výši 141 509 Kč. Žalobce tedy požaduje zaplacení rozdílu celkově zaplaceného pojistného a vyplaceného odkupného, tj. částka 214 491 Kč. Žalobce závěrem uvedl, že zaslal dne 2. 4. 2020 žalované předžalobní výzvu, na kterou žalovaná reagovala dopisem ze dne 28. 4. 2020, kterým veškeré nároky žalobce odmítla a sdělila, že nárok žalobce neuznává. 2. Žalovaná ve svém vyjádření sdělila, že žalobu považuje za nedůvodnou a odmítla ji v celém rozsahu. Předně žalovaná vznesla námitku promlčení, ke které se dále vyjádřila tak, že Pojistná smlouva byla uzavřena dne 30. 9. 2011 za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen "SOZ"). Již při uzavření smlouvy měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost Pojistné smlouvy a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti. Dle ustanovení § 107 odst. 1 SOZ je délka subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení dvouletá, objektivní pak tříletá. Žalovaná uvedla, že žalobce se o tvrzeném bezdůvodném obohacení mohl dozvědět již při uzavírání pojistné smlouvy, neboť od tohoto okamžiku měl k dispozici veškeré informace. Po uzavření smlouvy byl žalobce o vývoji pojistné smlouvy pravidelně informován prostřednictvím výročních dopisů. Žalovaná uvedla, že pojistná smlouva zanikla k datu 31. 7. 2017 z důvodu nezaplacení pojistného ve stanovené lhůtě a nejpozději v tomto okamžiku se žalovaný musel o údajném bezdůvodném obohacení dozvědět. Pokud žalobce tvrdí, že Pojistná smlouva je neplatná v části ujednání o strhávání počátečních a správních nákladů, žalovaná s tímto právním názorem nesouhlasí, neboť je přesvědčena, že Pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě. I kdyby byla Pojistná smlouva v některých částech neurčitá, a potažmo neplatná, jednalo by se maximálně o neplatnost relativní, které je nutné se dovolat u soudu, což však žalobce neučinil a jeho právo tak učinit se promlčelo ještě před podáním žaloby, neboť Pojistná smlouva byla uzavřena 30. 9. 2011, zatímco žaloba byla podána až 9. 7. 2020. Pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě. Před uzavřením byly žalobci poskytnuty zákonem vyžadované informace a žalobce měl možnost a dostatek času se seznámit s Pojistnou smlouvou a pojistnými podmínkami. Výše uvedené skutečnosti byly navíc stvrzeny podpisem žalobce. Žalovaná nesouhlasí též s právním názorem žalobce, že ustanovení v části týkající se poplatků a správních nákladů jsou neurčitá a tudíž neplatná. Toto tvrzení žalobce nijak neprokazuje a z hlediska žalované se jedná o účelové tvrzení, které nemá žádnou oporu v argumentaci ani důkazech. Pojistně matematické zásady žalovaná obligatorně používá v rámci své státem licencované a dohlížené činnosti. Na tytéž zásady odkazuje i zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a to například v ustanovení § 2865 odst. 2, podle kterého může pojistitel s poškozeným ujednat, že mu namísto opakovaného plnění poskytne jednorázovou náhradu ve výši určené s použitím pojistně matematických metod. O pojistně matematických metodách hovoří zákonodárce i v dalších předpisech, a to například v § 13a ZoPS, které stanoví, že "Při určení výše pojistného nebo pro výpočet pojistného plnění je zakázáno použít hledisko odporující zásadě rovného zacházení…Tím není dotčeno použití věku nebo zdravotního stavu jako určujícího faktoru při stanovení výše pojistného a pro výpočet pojistného plnění u pojištění těch pojistných nebezpečí, u kterých je hodnocení pojistného rizika založeno na příslušných a přesných pojistně matematických a statistických údajích a je-li rozdíl ve výši pojistného či pojistného plnění přiměřený." Dále pak například v ustanovení § 59 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví stanoví, že "tuzemská pojišťovna a pojišťovna z třetího státu stanoví výši pojistného na základě reálných pojistně matematických předpokladů a odpovídajících metod jeho výpočtu tak, aby byla zajištěna trvalá splnitelnost všech jejích závazků z provozované pojišťovací činnosti" (obdobné pravidlo obsahovalo i ustanovení § 56 odst. 1 ZoPS). Žalovaná odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 382/2018, v rámci kterého se dovolací soud zabýval otázkou platnosti ujednání obchodních podmínek banky, ve kterém bylo stanoveno:„ Banka je oprávněna měnit poplatek za vedení úvěrového účtu, a to zejména v závislosti na změnách objektivních skutečností, jako jsou hlavně změny diskontní sazby vyhlašované Českou národní bankou či jiné změny podmínek na peněžním trhu, anebo změny indexu spotřebitelských cen…“ Uvedené ujednání se jeví jako značně neurčité, a přesto jej dovolací soud shledal za platné a závazné. Dovolací soud došel k závěru, že banka v řízení jasně prokázala, že poplatky byly zvýšeny z důvodu vyšších nákladů na straně banky (nové bankomaty apod.). Nejvyšší soud České republiky nepovažoval za neplatné ujednání i přes jeho zjevnou neurčitost, a to pro jeho faktickou aplikaci v rámci smluvního vztahu. Nelze tak kategoricky uzavřít, že předmětná pojistná smlouva či její část je absolutně neplatná, jen proto, že lze uvažovat o neurčitosti konkrétních ustanovení pojistné smlouvy či pojistných podmínek. Pokud je sporné ustanovení uplatňováno mezi stranami dlouhodobě, je naopak nutné dojít k závěru, že sporné ujednání je platné. Takový výklad je navíc v souladu s obecně platnou zásadou občanského práva stanovenou v § 574 o. z., která stanoví, že:„ na právní jednání je třeba hledět jako na spíše platné než jako na neplatné. V souladu s výše uvedeným žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl v celém rozsahu. 3. Soud vycházel při rozhodování z těchto důkazů: Z pojistné smlouvy životního pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 30. 9. 2011 vyplynulo, že smlouva mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena dne 30. 9. 2011 s počátkem pojištění dne 1. 11. 2011 na dobu 40 let. Sjednáno bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití. Z Všeobecných pojistných podmínek pro životní pojištění [anonymizováno] [číslo] vyplynulo, že byly součástí pojistné smlouvy, když jejich převzetí a seznámení s nimi bylo žalobcem potvrzeno a podepsáno. Z článku [anonymizováno] VPP vyplynulo, že:„ Pojistitel je oprávněn účtovat pojistníkovi poplatky za mimořádné úkony, které provádí na žádost pojistníka a jsou uvedeny v Přehledu poplatků. Výši poplatků určuje poji