41 C 117/2020-60 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala na žalovaných zaplacení částky [částka] a [částka] s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku s následujícím odůvodněním. 2. Žalobkyně v postavení věřitele s první žalovanou v postavení dlužníka a s druhým žalovaným v postavení spoludlužníka uzavřeli dne [datum] dohodu o uznání dluhu (dále též jen„ Dohoda“). V čl. II. odst. 1 Dohody první žalovaná uznala prohlášením učiněným v písemné formě svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše v rozsahu [částka] včetně DPH (dále jen„ Dluh“). V čl. II. odst. 2 Dohody se první žalovaná zavázala uhradit Dluh žalobkyni ve dvou splátkách, a to částku ve výši [částka] nejpozději do [datum] a částku ve výši [částka] nejpozději do [datum]. V čl. III. odst. 1 Dohody se druhý žalovaný zavázal, že ve smyslu § 1892 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přistupuje k Dluhu a zavázal se, že za první žalovanou splní její uznaný Dluh, a to dle čl. II odst. 2 Dohody. Druhému žalovanému proto vznikla povinnost uhradit s první žalovanou [příjmení] žalobkyni společně a nerozdílně. V čl. II. odst. 3 Dohody si žalobkyně s první žalovanou a s druhým žalovaným ujednali, že žalovaní jsou v případě, že řádně a včas nezaplatí Dluh žalobkyni, resp. jistinu Dluhu, povinni zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,3 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, a to počínaje prvním dnem následujícím po dni splatnosti Dluhu. První žalovaná uhradila žalobkyni částku ve výši [částka] dne [datum]. První žalovaná a ani druhý žalovaný však žalobkyni řádně a včas dne [datum] neuhradili částku ve výši [částka]. První žalovaná a druhý žalovaný se proto dostali do prodlení se zaplacením Dluhu, a to dnem [datum]. Protože se první žalovaná a druhý žalovaný dostali do prodlení se splacením Dluhu dnem [datum], vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z dlužné částky [částka] do zaplacení dlužné částky, a to počínaje ode dne [datum]. Ke dni [datum] činila smluvní pokuta částku ve výši [částka]. Na několik telefonních a ústních výzev žalovaných ze strany žalobkyně žalovaní nereagovali. Proto zaslala žalobkyně žalovaným prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) ze dne [datum], avšak žalovaní na ni neuhradili ničeho. 3. Druhému žalovanému, který je neznámého pobytu, byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], ustanoven zástupce z řad advokátů v osobě Mgr. Bc. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], [IČO]. 4. Opatrovnice druhého žalovaného ve svém vyjádření ze dne [datum] navrhla zamítnutí žaloby a uvedla, že druhý žalovaný považuje nárok žalobkyně za neoprávněný, nárok žalobkyně neuznává ani z části a žalobu vůči němu považuje za nedůvodnou. Druhý žalovaný uvedl, že tzv. uznání dluhu dle § 2053 o. z. je jednostranným právním jednáním dlužníka adresovaným věřiteli, kdy jde výhradně o právo dlužníka svůj dluh uznat, nikoli o jeho povinnost. Žalobkyně v čl. III. odst. 1 Dohody uvádí, že druhý žalovaný podpisem Dohody přistupuje k Dluhu a zavazuje se, že za dlužníka splní jeho Dluh dle čl. II odst. 2 Dohody, z čehož však dle druhého žalovaného nelze pouhým přistoupením k dluhu vyvozovat, že druhý žalovaný dle tvrzení žalobkyně tento dluh uznal co do důvodu a výše. Druhý žalovaný dále rozporoval tvrzení žalobkyně, že by uznal čl. II odst. 3 Dohody, kde byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] pro případ prodlení dlužníka. Jak je zřejmé z uzavřené Dohody, druhý žalovaný k tomuto nikdy nepřistoupil, tudíž ani tuto částku není povinen hradit. Druhý žalovaný má za to, že z jeho strany nikdy nedošlo k uznání dluhu tak, jak to vyžaduje znění § 2053 o. z., tj. nikdy svým údajným přistoupením k této Dohodě výslovně neuznal dluh co do důvodu a výše, což představuje jednu ze zákonných podmínek uznání dluhu. Po druhém žalovaném tak nelze z uvedeného titulu uhrazení tvrzeného dluhu požadovat. Dle druhého žalovaného nelze žalobkyní tvrzené uznání dluhu považovat ani za přistoupení k dluhu dle § 1892 o. z., jak žalobkyně sděluje v předmětné žalobě, kdy má z dokumentu označeného jako„ Dohoda o uznání dluhu“ vyplývat, že druhý žalovaný neměl v úmyslu přistoupit k jakémukoli dluhu bez první žalované. Druhý žalovaný tak má za to, že citovaný dokument je vůči druhému žalovanému neplatný – nevyplývá z něj, z jakého právního důvodu je druhý žalovaný údajně povinen k úhradě uvedeného dluhu. In eventum, pro případ, že by soud nepřisvědčil námitce druhého žalovaného na neplatnost Dohody jako celku, namítá druhý žalovaný neoprávněnost nároku žalobkyně na úhradu jakékoli smluvní pokuty, neboť dle čl. III. odst. 1 Dohody o uznání dluhu druhý žalovaný údajně přistoupil ke splnění dluhu výslovně co do čl. II odst. 2 citované Dohody, a ne ke smluvní pokutě, jež byla sjednána v čl. II. odst. 3 citované Dohody. 5. Žalobkyně ve své replice k vyjádření druhého žalovaného ze dne [datum] uvedla, že Dohoda je vícestrannou dohodou mezi všemi účastníky řízení. V této souvislosti žalobkyně doplnila, že nic nebrání tomu, aby uznání dluhu bylo součástí vícestranné dohody, neboť dokonce i tam, kde je uznání dluhu včleněno do dohody, je svou povahou právním jednáním jednostranným. Navíc nutno upozornit na to, že předmětem uznávacího prohlášení může být i jen nárok samotný. V Dohodě byli žalobkyně, první žalovaná a druhý žalovaný společně označeni jako smluvní strany. V čl. I. Dohody strany, tj. i druhý žalovaný prohlásily a učinily nesporným, že dodané zboží první žalovaná od žalobkyně ve vyúčtovaném množství řádně převzala a žalobkyně první žalované kupní cenu tohoto zboží řádně vyúčtovala – první žalované tak vznikla povinnost zaplatit za zboží k datu splatnosti uvedenému na jednotlivých daňových dokladech příslušnou kupní cenu, což však první žalovaná u žádného daňového dokladu řádně neučinila. [příjmení] doklady poté byly součástí Dohody. Z uvedeného je zřejmé, že tímto prohlášením první žalovaná i druhý žalovaný uznali samotný nárok dluhu. V čl. II. bod. 1 Dohody poté první žalovaná uznala dluh konkrétně co do důvodu i výše. V čl. III. bod. 1 Dohody druhý žalovaný přistoupil k dluhu, jehož samotný nárok uznal v čl. I. Dohody, resp. ke konkrétnímu dluhu, který první žalovaná konkrétně uznala co do důvodu a výše v čl. II. bod. 1 Dohody a stal se tak solidárním dlužníkem vedle první žalované. V čl. II. bod. 3 Dohody si poté smluvní strany, tj. i druhý žalovaný, ujednaly, že neuhradí-li první žalovaná žalobkyni řádně a včas Dluh, resp. jistinu Dluhu, má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,3 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Vzhledem k tomu, že druhý žalovaný je z důvodu přistoupení k dluhu vázán s první žalovanou solidárně, přičemž se v Dohodě i sám zavázal k úhradě smluvní pokuty, je zřejmé, že je povinen žalobkyni uhradit i smluvní pokutu. Žalobkyně má dále za to, že Dohoda není neplatná, a to proto, protože není naplněn ani jeden z hlavních důvodů neplatnosti stanovený v občanském zákoníku, kdy je navíc na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné, a dokonce i v případě má-li neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí, že platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby. V této souvislosti žalobkyně upozornila na čl. IV. bod 8. a bod 9. Dohody, ve kterém smluvní strany, tj. i druhý žalovaný, prohlásily, že měly možnost seznámit se s celým textem a obsahem Dohody, obsahu zcela rozumí a chtějí jím být vázány v ujednaném znění a že Dohoda byla uzavřena po vzájemném projednání podle jejich pravé a svobodné vůle, určitě, vážně a srozumitelně, a nikoliv v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Vzhledem k uvedenému je proto zcela zřejmé, že Dohoda je zcela platným právním jednáním, na základě kterého první žalovaná a druhý žalovaný uznali samotný nárok dluhu a jsou společně a nerozdílně zavázáni uhradit žalobkyni uznaný dluh včetně jeho příslušenství a smluvní pokutu. 6. První žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 7. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil a vzal za prokázaný tento skutkový stav tak, jak je tvrzen v podané žalobě: Žalobkyně v postavení věřitele s první žalovanou v postavení dlužníka a s druhým žalovaným v postavení spoludlužníka uzavřeli dne [datum] Dohodu o uznání dluhu (dále jen„ Dohoda“). V čl. II. odst. 1 Dohody první žalovaná uznala prohlášením učiněným v písemné formě svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše v rozsahu [částka] včetně DPH (dále jen„ Dluh“) (viz čl. II. odst. 1 Dohody). V čl. II. odst. 2 Dohody se první žalovaná zavázala uhradit Dluh žalobkyni ve dvou splátkách, a to částku ve výši [částka] nejpozději do [datum] a částku ve výši [částka] nejpozději do [datum] (viz čl. II. odst. 2 Dohody). V čl. III. odst. 1 Dohody se druhý žalovaný zavázal, že ve smyslu § 1892 zák