41 C 29/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku s následujícím odůvodněním. Na základě dohody ze dne [datum] a její úpravy ze dne [datum] má žalobce jako prokurista žalované nárok na 5 % z čistého ročního zisku žalované z příjmů z lesnictví s omezením roční hranice těžby na [číslo] plnometrů. Splatnost podílu na zisku byla dohodnuta 6 týdnů po účetní závěrce nebo nejpozději po předložení výkazu zisku a ztrát společnosti. Na základě této smlouvy žalobce pravidelně dostával dohodnutou částku. Podle výpočtu jeho podílu na zisku za rok 2017 měl žalobce nárok na výplatu částky [částka], a za rok 2018 měl potom žalobce nárok na výplatu částky [částka], tedy celkem [částka]. Žalobce však navzdory výše zmíněné smlouvě doposud částky za rok 2017 a 2018 neobdržel, i když splatnost odměn již nastala. Žalobce zaslal dne [datum] žalovanému předžalobní výzvu, kde výše uvedené nároky vůči žalovanému uplatnil a vyzval ho k plnění. Tato výzva však zůstala bez odezvy a žalobce své odměny stále neobdržel. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce požaduje po žalovaném částku ve výši [částka] spolu s úroky z prodlení. Úrok z prodlení pro jednotlivé bonusy je počítán od data sestavení účetní závěrky za rok, za který nárok na bonus vznikl. [příjmení] za rok 2017 je splatný od [datum] a bonus za rok 2018 je splatný od [datum] (tj. po uplynutí lhůty 6 týdnů od sestavení účetní závěrky). Žalobce tedy požaduje zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Podle ust. § 114b odst. 1 o.s.ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). 3. Podle ust. § 114b odst. 2 o.s.ř. k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. 4. Podle ust. § 114b odst. 4 o.s.ř. usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. 5. Podle ust. § 114b odst. 5 o.s.ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 6. Podle ust. § 153a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Dle odst. 3 téhož zákonného ustanovení rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (zákonný odkaz na ust. § 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). 7. Podle ust. § 153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Dle ust. § 157 odst. 3 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku pro uznání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 30 Cdo 2602/2004). Dle ust. § 153a odst. 4 o.s.ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 8. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. května 2021, č.j. 41 C 29/2021-14, které bylo žalované spolu se žalobou doručeno prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky dne [datum], bylo žalované v souladu s ust. § 114b o.s.ř. uloženo, aby se ve věci písemně ve 30 denní lhůtě ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila, jinak bude mít soud za to, že nárok uplatněný žalobou uznává a rozhodne rozsudkem pro uznání. Žalovaná na výzvu soudu do dnešního dne nereagovala, tudíž nastala tzv. zákonná fikce uznání žalobou uplatněného nároku ve smyslu ust. § 153a odst. 1 o.s.ř. a § 114b odst. o.s.ř. soud proto rozhodl dle ust. § 153a o.s.ř. rozsudkem pro uznání, jak patrno ve výroku I. tohoto rozsudku, když takový postup též dovoluje povaha projednávané věci, neboť se nejedná o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír, ani o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o.s.ř. a nejde o řízení, které je podle § 118b odst. l o.s.ř. koncentrováno ze zákona. Takto soud rozhodl bez potřeby nařízení jednání ve smyslu ust. § 153a odst. 4 o.s.ř. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok ve smyslu ust. § 1724 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Nárok na požadované příslušenství se opírá o ust. § 1970 o.z. a nař. vl.č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ust. § 114b o.s.ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ust. § 153a odst. 1 o.s.ř. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o.s.ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a z částky [částka] za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva k plnění jednoduchá) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.